106 C 354/2021-64 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou, jenž byla soudu doručena dne 27. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím a částky 2 177 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 9. 3. 2006 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 9 984 Kč (půjčka ve výši 6 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč). Půjčka měla být splacená v hotovosti v 52 pravidelných týdenních splátkách po 192 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 52 týdnů od data podpisu, tj. 8. 3. 2007. Žalovaná uhradila na dluh celkem částku 1 807 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l. došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem SECAPITAL S.á.r.l. a žalobkyní došlo k témuž dni postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 13. 9. 2018. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 8 177 Kč a postoupená pohledávka se stávala z jistiny ve výši 6 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 2 177 Kč. Ode dne postoupení nebylo ze strany žalované ničeho uhrazeno. Předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2021 žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě neuhrazené pohledávky, ovšem bezvýsledně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 9. 12. 2021, se nedostavil žádný z účastníků, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaná nikoliv. Soud jednal a rozhodl ve věci samé a vycházel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o tomto skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 9. 3. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti půjčka ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky navýšené o souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč, tj. celkovou částku 9 984 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách po 192 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015 Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.L a žalobkyní byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 13. 9. 2018. Ke dni postoupení pohledávky hodnota postoupené pohledávky činila 8 177 Kč a sestává z neuhrazené jistiny 6 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 2 177 Kč. Celková úhrada žalované činila 1 807 Kč. V daném případě soud dospívá k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, poté ji bylo vyhověno tak, jak je to uvedeno ve výroku I. rozsudku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti půjčka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 984 Kč v 52 pravidelných splátkách po 192 Kč. Po právní stránce je věc posouzena s odkazem na ust. § 3028 odst. 3 dle občanského zákoníku č. 40/64 Sb. účinného do 31. 12. 2013 Sb., ust. § 657 o. z. Současně je nutno na danou věc aplikovat i zákon č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud neshledává smlouvu jako platnou. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce, jejíž součástí je i ujednání o souhrnném poplatku, které hodnotí soud jako nepřiměřeně vysoké v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 39 o. z., neboť představuje při jistině 6 000 Kč 66 % půjčené jistiny. Toto ujednání je nepřiměřeně vysoké, sjednáno v neprospěch spotřebitele – žalované. Toto ujednání nelze oddělit od zbylé části obsahu smlouvy, neboť je zřejmé, že bez sjednání souhrnného poplatku by původní věřitel daný právní úkon neučinil. Smlouva je tak neplatná jako celek. Z žalobních tvrzení vyplývá, že původně mělo být uhrazeno 9 984 Kč (půjčka 6 000 Kč, souhrnný poplatek 3 984 Kč). Uplatněná byla pohledávka v celkové výši 8 177 Kč. Žalobkyně navíc tvrdila, že žalovaná uhradila částku 1 807 Kč. Pokud právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 6 000 Kč a pak v této výši se žalovaná vůči právnímu předchůdci žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 451 odst. 2 o. z. Ve smyslu ust. § 457 o. z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle něj dostal. V případě peněžitého plnění je pak na soudu, aby toto plnění sám při absenci jakéhokoliv projevu vůle ze strany účastníků řízení vyúčtoval. Poskytnutá půjčka byla 6 000 Kč a veškeré platby, které žalovaná poskytla ve výši 1 807 Kč je tak nutno vyúčtovat na poskytnutou jistinu. Je tedy zřejmé, že žalovaná dosud neuhradila žalobkyni částku ve výši 4 193 Kč (6 000 Kč – 1 807 Kč). K zaplacení této částky byla žalovaná zavázána tak, jak je to uvedeno ve výroku I. rozsudku. Splatnost pohledávky soud odvíjí od předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně k plnění, ve které byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 21. 4. 2021. Od 22. 4. 2022 je pak žalovaná v prodlení s plněním peněžního závazku a žalobkyni vzniklo právo na přiznání příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 o. z. (zákon č. 89/2012 Sb.). Výše příslušenství se však řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně pak vyplývá z ust. § 1879 a následujících o. z. Tak, jak je, to uvedeno ve výroku II rozsudku byla žaloba v této části zamítnuta s ohledem na právní názor soudu o neplatnosti smluvního stavu mezi účastníky a posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Soud vycházel z částky, která byla žalobkyni poskytnuta, tj. 6 000 Kč a z částky, kterou žalovaná žalobkyni již uhradila, tj. 1 807 Kč. Ve zbytku uplatněného nároku pak byla žaloba zcela zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšná žalovaná je povinna zaplatit procesně úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů částku 27 Kč Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále náklady právního zastoupení přiznané dle vyhlášky 177/96 Sb., ust. § 14b odst. 1 bod 1 ve výši 200 Kč za úkon, byly přiznány 2 úkony právní služby po 200 Kč, za přípravu, převzetí a sepis žaloby a za jednoduchou výzvu k plnění úkon v rozsahu 1 poloviny, tj. 100 Kč, dále byl přiznán 3x režijní paušál po 100 Kč a 21 % DPH ze všech položek mimo soudního poplatku. Celkové náklady řízení představují částku 1 368 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v tomto řízení úspěšná co do částky 4 193 Kč, neúspěšná pak co do částky 3 984 (1 807 + 2 177) Kč, její procesní úspěch ve věci představuje 51 % a procesní úspěch 49 %. Žalobkyni tak vzniklo právo na přiznání náhradu nákladů řízení v rozsahu 2 %, čemuž odpovídá částka 27 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně tak, jak je to uvedeno ve výroku rozhodnutí.