107 C 200/2021-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaná dne 26. 3. 2021 při jízdě na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala úhradu částky 1 524 Kč představující jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto se žalobkyně rovněž domáhá úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud při rozhodování vycházel z obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 26. 3. 2021 cestovala žalovaná prostředkem hromadné dopravy, tramvají, na lince [číslo] provozované žalobkyní a na výzvu přepravního kontrolora se neprokázala platným jízdním dokladem. Na místě o tom byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] který žalovaná podepsala, přičemž její totožnost byla při kontrole zjištěna z jejího [číslo obč. průkazu]. Podle tarifu pražské integrované dopravy stojí jízdenka na 30 minut v tarifním pásmu [obec] 24 Kč. Podle smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku ve výši 1 500 Kč. K plnění byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2021. 4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou jako cestující byla konkludentně uzavřena přepravní smlouva podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to tím, že žalovaná nastoupila do vozidla přístupného jen s platným jízdním dokladem. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné v souladu s výše uvedeným ustanovením a § 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Protože se žalovaná na výzvu přepravního kontrolora neprokázala platným jízdním dokladem, porušila tak svou zákonnou povinnost podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vzniklo dopravci právo požadovat kromě dlužného jízdného ve výši 24 Kč dle tarifu pražské integrované dopravy i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona o drahách. Soud proto žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč. Protože žalovaná dlužné jízdné a přirážku k jízdnému v den zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu neuhradila, dostala se následujícím dnem do prodlení podle § 1968 o. z., zavázal ji soud podle § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšnou žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby), tj. 600 Kč, z náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady 21 % DPH ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkovou částku nákladů řízení soud zavázal žalovanou zaplatit k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.