107 C 252/2021-33 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaný dne 4. 4. 2021 při jízdě na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala úhradu částky 1 524 Kč, představující jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se proto domáhá rovněž úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud při rozhodování vycházel z obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 4. 4. 2021 cestoval žalovaný prostředkem hromadné dopravy autobusem na lince 136 provozované žalobkyní a na výzvu přepravního kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem. Na místě o tom byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ([číslo]), který žalovaný podepsal, přičemž jeho totožnost byla při kontrole zjištěna z jeho [číslo obč. průkazu]. Podle tarifu pražské integrované dopravy stojí jízdenka na 30 minut v tarifním pásmu [obec] 24 Kč. Podle smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku ve výši 1 500 Kč. K plnění byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2021. 4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím byla konkludentně uzavřena přepravní smlouva podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to tím, že žalovaný nastoupil do vozidla přístupného jen s platným jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné v souladu s výše uvedeným ustanovením a ust. § 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Protože se žalovaný na výzvu přepravního kontrolora neprokázal platným jízdním dokladem, porušil tak svou zákonnou povinnost podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vzniklo dopravci právo požadovat kromě dlužného jízdného ve výši 24 Kč dle tarifu pražské integrované dopravy i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy v souladu s ust. § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona o silniční dopravě. Soud proto žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč. Protože žalovaný dlužné jízdné a přirážku k jízdnému v den zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu neuhradil, dostal se následujícím dnem do prodlení podle ust. § 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšného žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za tři úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby), tj. 600 Kč, z náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady 21 % DPH ve výši 189 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkovou částku nákladů řízení soud zavázal žalovaného zaplatit k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.