108 C 291/2021-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 17 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 14 800 Kč, to vše ve sjednaných týdenních splátkách. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila, že úvěrující s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel úplné, pravdivé a přesné. Zákazník také potvrdil, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byly teprve s žalovanou uzavřeny smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas. Zaplatila pouze 17 100 Kč. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení žalované částky spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Od data postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 17 700 Kč, kapitalizovaného sjednaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč s tím, že první splátka bude splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 20 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek je také prohlášení žalované, že poskytla přesné, úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet zápůjčku a že je schopna tuto půjčku splatit. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o půjčce. Dne [datum] je datována také karta zákazníka, v níž je uvedeno, že jediným příjmem žalované v době uzavření smlouvy o půjčce byly státní sociální dávky vyplácené ČSSZ ve výši 12 700 Kč a vyplácené výživné ve výši 3 200 Kč pro její nezletilou dceru, výdaje na bydlení v nájemním bytě jsou uvedeny částkou 7 800 Kč měsíčně a výdaje pro dvě osoby částkou 5 000 Kč, jak má soud z obsahu karty zákazníka za prokázáno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 [právnická osoba] postoupil pohledávku žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 12. 2. 2021. Zároveň byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky žalobkyni ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení, které jí bylo odesláno doporučenou poštovní zásilkou dne 15. 2. 2021 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, části seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávek a podacího lístku. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel zapůjčil žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. V zákaznické kartě žalované je uvedeno, že jejím jediným příjmem jsou státní sociální dávky vyplácené ČSSZ a společně s dcerou, pro kterou přijímá výživné ve výši 3 200 Kč, žije v nájemním bytě. Zejména v otázce výdajů se předchůdce žalobkyně spokojil pouze s prohlášením žalované o jejích výdajích, jejichž výše se s ohledem na to, že se jedná o výdaje dvou osob, nejeví jako věrohodná. Doklady, z nichž měly být údaje o výši příjmů a výdajů žalované ověřeny, nebyly soudu předloženy. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobkyně nesplnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 20 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 17 100 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 2 900 Kč, neboť žalovaná částku 17 100 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Na úrok z prodlení z částky 2 900 Kč má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, avšak až od 27. 2. 2021, neboť k zaplacení byla žalobkyní vyzvána do 26. 2. 2021. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Ve zbytku, tj. co do částky