108 C 303/2021-64 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 46 789,78 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě žádosti ze dne 27. 7. 2018 poskytl právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a to pod obchodní značkou [jméno] [anonymizováno] (dále jen„ [příjmení]“), žalované revolvingový úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem do výše 45 000 Kč (dále jen„ Smlouva“). Žalovaná výslovně prohlásila, že se řádně seznámila s příslušnými podmínkami, aktuálními produktovými podmínkami a Sazebníkem, které tvoří součást Smlouvy, a že s nimi bez výhrad souhlasí. Na základě Smlouvy poskytla [příjmení] žalované revolvingový úvěr formou umožnění úvěrového rámce, naposledy ve výši 61 993,30 Kč, který čerpala prostřednictvím kreditní karty, když ke dni 17. 7. 2020 došlo k poslednímu čerpání úvěru. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně pak vždy 500 Kč, a to aktuálně vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Dále se žalovaná zavázala se hradit [anonymizováno] úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně. V případě nesplácení úvěru se žalovaná zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši. Žalovaná porušila své závazky ze Smlouvy zejména tím, že se dostala do prodlení s více než 2 po sobě následujícími splátkami nebo 1 splátkou po dobu delší než 3 měsíce. [příjmení] proto využila svého práva, od Smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Odstoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 23. 12. 2020, když odstoupení nabylo účinnosti dne 31. 1. 2021, tedy ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k odeslání. Dlužnou částku splatnou v celém rozsahu včetně úroků, poplatků, smluvní pokuty a případně sjednaného pojistného v celkové výši 50 550,19 Kč byla žalovaná povinna ve stanovené lhůtě uhradit. Za celou dobu existence smlouvy o úvěru žalovaná vyčerpala finanční prostředky ve výši 59 773,30 Kč a uhradila celkem 17 779 Kč. Ode dne následujícího po dni zesplatnění, požaduje žalobkyně z dlužného zůstatku poskytnutého úvěru, tedy jistiny ve výši 45 800,28 Kč zaplacení smluvního úroku 22,68 % ročně a dále zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 46 789,78 Kč, kterou tvoří navíc i částka dlužných poplatků, pojistného a smluvní pokuty. Pohledávka za žalovanou byla ze strany [příjmení] postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2021, a to s účinností ke dni 12. 2. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 26. 2. 2021. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 45 800,28 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 389,50 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 3 760,41 splatného ke dni 31. 1. 2021, smluvních úroků ve výši 22,68 % ročně z jistiny ve výši 45 800,28 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení z celkové částky ve výši 46 789,78 Kč (sestávající se z jistiny ve výši 45 800,28 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 389,50 Kč) od 1. 2. 2021 do zaplacení. 2. Dne 27. 7. 2018 byla mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako bankou a žalovanou jako klientem uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, jejímž předmětem je poskytnutí revolvingového úvěru žalované do výše úvěrového rámce 45 000 Kč s tím, že banka zaplatí za žalovanou cenu zboží ve výši 14 192 Kč a tuto částku žalovaná vrátí bance formou 20 měsíčních splátek po 709 Kč. Ohledně splátek revolvingového úvěru byla sjednána splátka ve výši 5 % vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč měsíčně. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná je rozvedená, bezdětná, bydlí v nájemním bytě a dosahuje příjmu ve výši 16 700 Kč měsíčně. Má výdaje na bydlení ve výši 7 600 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z obsahu smlouvy. Dne 23. 12. 2020 vyhotovila [příjmení] odstoupení od úvěrové smlouvy, kterým vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné úvěrové částky ve výši 50 551 Kč do 31. 1. 2021. Oznámení bylo žalované odesláno doporučenou poštovní zásilkou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení listiny. Dne 11. 2. 2021 uzavřely [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž je také žalovaná pohledávka. Toto má soud za prokázáno z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení a podacího lístku. 3. Kromě výše uvedených listin provedl soud důkaz produktovými podmínkami, rámcovou smlouvou, obchodními podmínkami, přehledem k úvěru, obraty z účtu. Z těchto listin neučinil soud s ohledem na níže uvedený právní závěr žádná relevantní skutková zjištění. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně v souvislosti s tím, zda a jakým způsobem její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, neposkytla soudu dostatečná skutková tvrzení a nenavrhla důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Byla proto soudem ve smyslu § 118a o. s. ř. poučena o tom, že je povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdce před uzavřením předmětné smlouvy vynaložil zákonem předpokládanou odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Dále byla poučena, že pokud tak neučiní, vystavuje se nebezpečí minimálně částečného neúspěchu ve sporu. Přes poučení ze strany soudu žalobkyně žádná další skutková tvrzení neposkytla a důkazy nenavrhla. Je proto nutno dospět k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce takovou odbornou péči vynaložil a je proto také nutno považovat poskytnutí úvěru za jednání v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 59 773,30 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 17 779 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 41 994,30 Kč, neboť žalovaná částku 17 779 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, avšak až od 1. 2. 2021, neboť k zaplacení byla původním věřitelem vyzvána do 31. 1. 2021. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky plynou z absolutně neplatného právního jednání. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 80 % účelně vynaložených nákladů řízení, neboť žalobkyně byla úspěšná v řízení co do 90 %. Žalobkyně vynaložila náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 872 Kč, tři úkony právní služby po 500 Kč, jeden úkon právní služby ve výši 2 980 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč a 21 % DPH, tj. celkem 8 019 Kč. Z této částky má žalobkyně právo na zaplacení 80 %, tj. 6 415 Kč.