108 C 393/2020-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 23 541 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 6. 8. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem sestávajícím z odměny za administrativní úkony, kapitalizovaného úroku a nákladů za hotovostní inkaso splátek v celkové výši 12 541 Kč, to vše ve sjednaných týdenních splátkách. Před uzavřením smlouvy předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, nadále dluží částku 23 541 Kč. S ohledem na to, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením více splátek, má žalobkyně dále právo také na zaplacení sjednaného úroku ve výši 20,50 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Od data postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 23 541 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného i smluvního úroku. 2. Mezi [právnická osoba] a žalovanou byla dne 6. 8. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala věřiteli tuto zápůjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 541 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 15 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že v případě, že bude žalovaná v prodlení se zaplacením některé ze splátek, je povinna platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 20,50 % ročně, a to až do doby zaplacení celé dlužné částky. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ve výši 23 541 Kč s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 24. 6. 2019. Oznámení o postoupení bylo žalované odesláno doporučenou poštou dne 17. 7. 2019. Součástí oznámení byla výzva k zaplacení žalobkyni do 10 dnů od doručení oznámení. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, části seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení a podacího lístku. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejím základě původní věřitel půjčil žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, že a v jakém rozsahu její předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Toto poučení přitom může soud poskytnout pouze a jedině účastníku, který se k jednání dostaví. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 4 000 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno co do částky 11 000 Kč, neboť ve zbývající části žalobkyně uplatňuje nároky plynoucí z neplatné smlouvy. Se zaplacením částky 11 000 Kč je žalovaná ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku v prodlení od 29. 7. 2019 v návaznosti na oznámení o postoupení pohledávek a výzvu k zaplacení. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádní náklady nevznikly.