109 C 166/2021-65 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 18 060 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dne 22. 8. 2016, žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, tato se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 3 060 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa]. Žalovaná ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z rámcové smlouvy o úvěru ze dne 22. 8. 2016 soud neučinil žádný skutkový závěr, když smlouva, která měla být uzavřena mezi společnosti [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako klientem, není žalovanou podepsána. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Dle seznamu postoupených pohledávek je v souboru pohledávek také pohledávka za žalovanou. 5. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že dne 22. 8. 2016 bylo na účet [bankovní účet] zasláno 15 000 Kč a dle sdělení banky [právnická osoba] tento účet byl veden na jméno žalované, účet byl zrušen 1. 1. 2018. 6. Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle ustanovení § 1879 o. z., když žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 a seznamem postoupených pohledávek prokázala svou aktivní legitimaci, kdy ze [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupitele, byla pohledávek za žalovanou postoupena na žalobkyni jako postupníka. Žalobkyně však neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., když smlouvy v listinné podobě nejsou podepsány. Účastníci mohli uzavřít také smlouvu v ústní formě, toto však tvrzeno nebylo, nebylo prokázáno. Pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně by musela doplnit tvrzení a následně prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala solventnost žalované ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., když se jedná o spotřebitelskou smlouvu. Toto nebylo tvrzeno ani prokázáno a i při prokázání uzavření smlouvy by tak smlouva byla neplatná a soud by nárok mohl posoudit maximálně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto postupoval ve smyslu ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč. Dle doplnění tvrzení žalobkyně ze dne 12. 8. 2021 žalovaná celkově původnímu věřiteli uhradila 14 996 Kč. Při odečtení této částky z poskytnuté částky 15 000 Kč, byla tak žalovaná zavázána uhradit žalobkyni částku 4 Kč. Pokud se týká úroků z prodlení, žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dluhu ze dne 26. 7. 2019, tato dle podacího lístku byla dána k poštovní přepravě 26. 7. 2019, tedy ve stejný den. Dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., tak se výzva do dispozice žalované dostala 1. 8. 2019, 8. 8. 2019 je žalovaná povinna plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti tvrzení, povinnosti důkazní dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. S ohledem na shora uvedené odůvodnění, pak byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalované, která měla ve věci pouze nepatrný neúspěch, by byla přiznána plná náhrada nákladů, nicméně žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, proto o nákladech bylo rozhodnuto negativním výrokem.