109 C 238/2021-110 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 142 974,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 631,71 Kč od 19. 9. 2019 do 29. 5. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 554,15 Kč od 19. 9. 2019 do 29. 5. 2020, zákonný úrok z prodlení z částky 142 974,21 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 13,9 % ročně z částky 142 974,21 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalobkyně jako postupník a společnost [právnická osoba] jako postupitel uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla postoupena pohledávka původního věřitele za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný a původní věřitel uzavřeli dne 16. 9. 2016 smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 225 000 Kč. Před postoupením pohledávky žalovaný uhradil 131 963,03 Kč, od postoupení pak následně 64 000 Kč. Žalovaný však nehradil dle smlouvy řádně a včas. 2. Žalovaný uvedl, že nesouhlasí s žalobou, s žalobkyní byl domluven na splátkovém kalendáři. 3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 16. 9. 2016 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému byla poskytnuta jistina 225 000 Kč. Účastníci se dohodli na měsíční splátce jistiny a úroku 3 661,92 Kč, počet měsíčních splátek 108, k tomuto byla sjednána úhrada pojistného 301 Kč, měsíční splátka celkem činila 3 962,92 Kč, poslední splátka pak 5 155,08 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2019 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že postupitel na žalobkyni postoupil pohledávku mezi jinými i za žalovaným. 5. Z dohody o splátkách dluhu ze dne 27. 8. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dohodu, dle které má žalovaný na základě smlouvy [číslo] ze dne 16. 9. 2016 dluh ve výši 189 697 Kč. Dluh měl být uhrazen ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, celkem 46 splátek, poslední splátka měla činit 1 697 Kč. 6. Z tabulky bez uvedení jména, jež vystavila společnost [právnická osoba], soud zjistil, že klient má mít příjem 17 000 Kč měsíčně, má být zaměstnán na dobu neurčitou, počet zdrojů příjmů je uveden jeden, nicméně čistý měsíční příjem domácnosti činí 28 000 Kč, klient je svobodný. Z žádosti o úvěr vedený na jméno žalovaného soud zjistil, že žalovaný má mít čistý měsíční příjem 17 000 Kč, ostatní životní náklady 1 500 Kč, čistý příjem domácnosti činí 28 000 Kč a platí splátky 1 900 Kč. Zdroj příjmů je uveden jeden, počet vyživovaných dětí nula. Z potvrzení o výši příjmů žalovaného ze dne 17. 11. 2016 soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno], čistý měsíční příjem za tři měsíce činil 17 160 Kč, z jeho příjmů nejsou prováděny srážky, pracovní smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. 7. Žalobkyně svou aktivní legitimaci ve věci prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2019 uzavřenou mezi žalobkyní jako postupníkem a společnosti [právnická osoba] jako postupitelem, pohledávka za žalovaným je uvedena v příloze této smlouvě ze dne 18. 9. 2019. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. Toto tvrzení bylo prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 16. 9. 2016, kdy žalovanému bylo poskytnuto 225 000 Kč, tento se zavázal celkově uhradit 429 187,52 Kč na jistině, úrocích, splátkách pojištění (měsíční splátka jistiny úroku a pojištění činila 3 962,92 Kč po 107 měsíců, poslední splátka pak 5 155,08 Kč). Žalobkyně však neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřovala solventnost žalovaného, jelikož se jedná o spotřebitelský vztah, přičemž věřiteli tuto povinnost ukládá ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně předložila potvrzení o zaměstnání žalovaného vystavené zaměstnavatelem žalovaného, žádost o úvěr a tabulku, kterou si vypracovala právní předchůdkyně žalobkyně k osobě žalovaného. Samotné údaje jsou však neúplné nebo chybné, jelikož je uvedeno, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 17 000 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti činí 28 000 Kč, ale zdroj příjmů je uveden číslicí jedna. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a prověřovala, jaké výdaje žalovaný měl před uzavření smlouvy o úvěru, jelikož se nelze spolehnout na pouhá prohlášení spotřebitele k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl prověřován v rejstřících jako je insolvenční, rejstřík exekucí, naopak u zdejšího soudu pod sp. zn. 127 EXE 3681/2015, tedy před uzavřením smlouvy o úvěru, byla proti žalovanému exekuce vedena. Žalobkyně tak neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku želvového a smlouva o úvěru je tak dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. neplatná. Pokud jde o uznání dluhu ze dne 27. 8. 2019, kdy žalovaný měl uznat dluh vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 189 697 Kč, tak toto uznání dluhu nelze dle ustanovení § 2053 o. z. posoudit jako řádné uznání co do důvodu. V listině je uvedena výše 189 697 Kč v souhrnné částce. Pokud jde o důvod, je pouze odkázáno na smlouvu [číslo] ze dne 16. 9. 2016. Z celkové částky nelze učinit závěr, jakou částku žalovaný dluží na jistině, na úrocích, popř. na pojistném nebo případných sankcích. Všechny tyto částky by měly přímo vyplývat z uznání dluhu. Smlouva o úvěru byla uzavřena v září 2016, za necelé dva roky na to má žalovaný uznávat dluh ze smlouvy o úvěru ve výši 189 697 Kč a při výši měsíční splátky dle smlouvy o úvěru, aby žalovaný dlužil částku, kterou uznává, musel by platit 58 měsíců. Ze samotné smlouvy o úvěru přitom lze zjistit, kolik žalovaný hradí měsíčně na úroku, kolik na jistině, kolik na pojistném. Lze tedy učinit závěr po dobu trvání smlouvy, kolik by na shora uvedené (jistina, úrok, pojistné) měl platit. Soud proto k dohodě o splátkách a uznání dluhu nepřihlížel pro její neurčitost s následky dle ustanovení § 2053 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 225 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 195 963,03 Kč (131 963,03 Kč a 64 000 Kč). Soud tedy nárok žalobkyně posoudil z titulu neplatné smlouvy o úvěru dle podmínek vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z., jak je již výše uvedeno, a žalovaný byl zavázán vydat žalobkyni částku 29 036,97 Kč (225 000 Kč mínus 195 963,03 Kč). Pokud jde o splatnost, tuto soud posoudil ve smyslu ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z, jelikož se nemůže přihlížet k žádným ujednáním neplatné smlouvy a tedy ani k splatnosti smlouvy. Předžalobní výzva ze dne 21. 5. 2020 byla dle podacího archu dána k poštovní přepravě 21. 5. 2020. Žalovaný se tak dostal do prodlení od 1. 6. 2020. Úrok byl přiznán dle ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,05 %, když nelze překročit žalobní návrh. S ohledem na výše uvedené pak byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení