109 C 273/2021-73 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 27 942 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 942 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 254,29 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a částku 12 182,71 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřely dne 28. 1. 2019 smlouvu o úvěru, žalované bylo poskytnuto 50 000 Kč. Tato se zavázala uhradit spolu s jistinou kapitalizovaný úrok ve výši 54 990,76 Kč. Půjčka byla uzavírána přes stránky [webová adresa]. Žalovaná nehradila však řádně a včas, proto byl úvěr zesplatněn. [právnická osoba] uplatila smluvní pokutu dle smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné jistiny. Tato činí 12 182,71 Kč, byla vypočítána z částky 27 942 Kč od 1. 6. 2019 do 9. 8. 2020. Dále byla uplatněna částka 150 Kč za tři upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28. 1. 2019 soud neučinil žádná skutková zjištění, jelikož listina není účastníky podepsána. 4. Z výpisu z účtu u [právnická osoba] za období od 1. 1. 2019 do 31. 1. 2019 vedeného na jméno [právnická osoba] soud zjistil, že dne 28. 1. z účtu [bankovní účet] bylo zasláno 0,01 Kč, tento účet byl veden na jméno žalované. Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] pak soud zjistil, že na výše uvedený účet bylo společností [právnická osoba] zasláno dne 28. 1. 2019 50 000 Kč. 5. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 uzavřené mezi společnosti [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyni jako postupníkem soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek pak zjistil soud, že mezi jinými byla tak postoupena také pohledávka za žalovanou. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak jen z části. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 uzavřenou dle ustanovení § 1879 o. z., když bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž došlo k postoupení pohledávky také za žalovanou. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. Toto tvrzení žalobkyně neprokázala. Žalobkyně předložila listinu nazvanou smlouva o úvěru [číslo] ze dne 28. 1. 2019. Tato listina však není žádným z účastníků podepsána, a to ani elektronicky. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti důkazní dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v jakékoliv formě. Pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy, bylo by pak na žalobkyni, aby řádně tvrdila a prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala solventnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, jelikož se jedná o spotřebitelský vztah a tuto povinnost ukládá věřiteli ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. V řízení však bylo prokázáno a to výpisy z účtu, že společnost [právnická osoba] zaslala na účet žalované dne 28. 1. 2019 částku 50 000 Kč. Soud tak vyhodnotil nárok žalobkyně jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila částku 33 600 Kč. Soud tedy přiznal rozdíl mezi výše uvedenými částkami a žalovanou zavázal k úhradě částky 16 400 Kč (50 000 Kč mínus 33 600 Kč), nárok je v souladu s ustanovením § 2993 o. z. Pokud jde o splatnost dluhu, soud nemohl vycházet z žádných ujednání smlouvy, když nebylo prokázáno, že tato smlouva vůbec byla uzavřena, proto jako výzvu k úhradě dluhu vzal výzvu ze dne 8. 9. 2020. Dle podacího archu tato byla dána k poštovní přepravě 9. 9. 2020 a v souladu s ustanovením § 573, § 1959 písm. e) o. z. je žalovaná povinna plnit nejpozději 21. 9. 2020, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení, jak byla přiznána, je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedenému odůvodnění pak byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnější žalované nevznikly prokazatelné náklady řízení.