109 C 297/2021-53 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 7 940 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaný dne 17. 8. 2006 se společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o půjčce, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal uhradit celkem 16 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas, uhradil pouze 8 700 Kč. Dne 19. 6. 2015 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek a pohledávka za žalovaným byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], dne 28. 4. 2018 pak byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud činí tento závěr o skutkovém stavu: Dne 17. 8. 2006 společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, celková částka 16 640 Kč měla být uhrazena v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, dle smluvních podmínek RPSN činilo 199,4 % Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena společností [právnická osoba] jako postupitelem na [právnická osoba] S.á.r.l jako postupníka. Tato společnost dne 13. 9. 2018 oznámila žalovanému, že dále postoupila pohledávku za jeho osobou na žalobkyni a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Žalovaný celkově uhradil 8 700 Kč. 4. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 3028 odst. 3 o.z., § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen občan. zák.), když účastníci smlouvy o půjčce a to společnost [právnická osoba] a žalovaný tuto smlouvu uzavřeli, kdy žalovanému byla půjčena částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 16 640 Kč v 52 týdenních splátkách. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částky 10 000 Kč, která byla žalovanému fakticky půjčena, se zavázal zaplatit žalobci také souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč (ve smlouvě je uváděno RPSN ve výši 199,4%). Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občan. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 občan. zák. jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdkyně žalobkyně) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, kdy ani on neočekával, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčku, bez toho aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smluv a absolutně neplatné je proto celé ujednání smlouvy o půjčce, ze kterých vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2017 č.j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 občan. zák. V případě smlouvy ze dne 17. 8. 2006 (předána částka 10 000 Kč) žalovaný již zaplatil částku 6 140 Kč, jak vyplývá z žalobních tvreních, žalovaný tak dluží 8 860 Kč Částku 8 700 Kč je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Proto žalovaný nadále dluží žalobkyni pouze částku 1 300 Kč (10 000 Kč – 8 700 Kč), k jejímuž zaplacení byl žalovaný zavázán. Žalobkyně ve smyslu ust. § 1879 o. z. prokázala postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. Dne 17. 5. 2021 byla žalovanému doručena výzva k úhradě dluhu ze dne 10. 5. 2021, když nebylo prokázáno dřívější doručení výzvy k úhradě a žalobkyně se k jednání u soudu nedostavila, aby mohla výt ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena. Žalovaný je tak povinen plnit 24. 5. 2021 dnem následujícím se teprve dostává do prodlení (§ 1959 písm. e) o. z.). Výše úroku z prodlení, tak jak byla přiznána, je v souladu s stanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž byla přiznána částka nižší, než na jakou by měla žalobkyně dle výše uvedeného ustanovení nárok, jelikož žalobní návrh nelze překročit a žalobkyně se domáhala úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů (dle výše uvedených ustanovení se repo sazba zvyšuje o procentních bodů osm). Pokud se žalobkyně domáhala ve zbytku žalobního návrhu částek vyšších, úroků z prodlení za dřívější období, byla žaloba v této části specifikovaná ve výroku II. rozhodnutí zamítnuta. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.