110 C 258/2021-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 27. 1. 2021 domáhala po žalovaném úhrady 14 100 Kč a 10 675 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného a smluvního úroků z prodlení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 24. 4. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč do 3. 6. 2016. Žalovaný uhradil 3 300 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 2. 2. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 58 týdenních splátek po 305 Kč do 14. 3. 2016. Žalovaný uhradil 7 015 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tento byl prověřen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne 24. 4. 2015 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 17 400 Kč vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 300 Kč do 3. 6. 2016. Žalovaný uhradil 3 300 Kč. 4. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne 2. 2. 2015 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 17 690 Kč vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 305 Kč do 14. 3. 2016. Žalovaný uhradil 7 015 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s tímto zákonem. Na základě tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které žalobkyně uvedla v žalobě, soud nedospěl k závěru, že by byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, a to s odbornou péčí, když žalobkyně k průkazu předložila toliko kartu zákazníka. Pokud jde o kartu zákazníka, z této vyplynuly osobní, majetkové a rodinné poměry žalovaného, a dále z ní vyplynulo, že žalovaný k ověření uvedených údajů předložil výplatní pásky a pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a doklady o inkasních platbách. Ani jedna z uvedených listin však soudu předložena nebyla. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že před uzavření smlouvy předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tím způsobem, že by nespoléhala při zkoumání úvěruschopnosti pouze na údaje tvrzené žalovaným, má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, když závěr o majetkových a osobních poměrech žalovaného, jakožto spotřebitele, není možno dovodit pouze na základě informací žalovaného. 7. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 8. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržel 24. 4. 2015 částku ve výši 10 000 Kč, uhradil 3 300 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 6 700 Kč byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Dále žalobkyně prokázala, že žalovaný od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržel 2. 2. 2015 částku ve výši 10 000 Kč, uhradil 7 015 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 2 985 Kč byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. 9. Pokud jde o poskytnuté jistiny ve dnech 24. 4. 2015 a 2. 2. 2015, splatnost uvedených částek nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 3. 9. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek do 18. 9. 2020 v souvislosti s uzavřenými úvěrovými smlouvami. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 4. 9. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvách. Žalovanému vznikla povinnost dluh dne 18. 9. 2020 uhradit, a pokud tak neučinil je v souladu s § 1970 o. z. od 19. 9. 2020 v prodlení a má povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,05 % ročně do zaplacení. 10. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019, včetně přílohy, v souladu s § 1882 o. z. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran její příslušenství (srovnej nález ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.