110 C 319/2020-51 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném 23. 7. 2020 domáhala po žalovaném úhrady 24 100 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 15 000 Kč od 9. 7. 2016 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z jistiny ve výši 15 000 Kč od 2. 7. 2016 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaný uzavřeli 22. 5. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a tento se zavázal uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky ve výši 11 100 Kč, tj. 26 100 Kč, vrátit předchůdkyni v 58 týdenních splátkách po 450 Kč do 1. 7. 2016. Žalovaný uhradil 2 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla dostatečně posouzena na základě informací získaných od žalovaného, kdy tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu celého řízení zůstal nečinný. Netvrdil, že by uhradil ještě další částky. K nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání omluvil. Soud tedy ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu celého řízení zůstal nečinný. Netvrdil, že by uhradil ještě další částky, kromě částky ve výši 2 000 Kč. K nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání omluvil. Soud tedy ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne 22. 5. 2015 soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy v hotovosti žalovanému téhož dne částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky ve výši 11 100 Kč, celkem 26 100 Kč, vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 450 Kč do 1. 7. 2016. 4. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil 2 000 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s tímto zákonem. Na základě tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které žalobkyně uvedla v žalobě, soud nedospěl k závěru, že by byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, a to s odbornou péčí úvěr splácet, když žalobkyně k průkazu předložila toliko kartu zákazníka ze dne 22. 5. 2015, ze které vyplynulo, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako instalatér ve [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč, další příjmy má za sběr surovin 3 000 Kč, předchůdkyně tedy vycházela z jeho příjmu 23 000 Kč měsíčně. Dále z karty zákazníka vyplynuly výdaje žalovaného na nájem 5 000 Kč měsíčně, na domácnost 4 000 Kč měsíčně, na spoření 500 Kč měsíčně, na telefon 700 Kč měsíčně a na dluh z pojištění 1 000 Kč měsíčně. Předchůdkyně tedy vycházela z výdajů žalovaného 10 300 Kč měsíčně. Z karty zákazníka vyplynulo, že žalovaný k ověření předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Ani jedna z uvedených listin však soudu předložena nebyla. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že nespoléhala při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně pouze na údaje tvrzené žalovaným, má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, když závěr o majetkových a osobních poměrech žalovaného, jakožto spotřebitele, není možno dovodit pouze na základě informací žalovaného. Pokud by se právní zástupce žalobkyně k jednání dostavil, soud by mu poskytl v tomto směru poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 7. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 8. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosoudní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržel částku ve výši 15 000 Kč. Uhradil 2 000 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 13 000 Kč (15 000 – 2 000) byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. a splatnost uvedené částky nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 7. 5. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 14. 5. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 10. 5. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 15. 5. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.