111 C 24/2021-26 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 11. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplatit částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 4. 12. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná částka je cena pobytu žalovaného na záchytné stanici žalobkyně dne 3. 11. 2019, žalovaný dluh písemně uznal. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení neprojevil žádnou procesní aktivitu. Prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, zásilka obsahující žalobu a předvolání k jednání mu byla doručena náhradní formou dne 4. 2. 2021 dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] ze dne 3. 11. 2019 a to za ošetření a pobyt žalovaného na Protialkoholní záchytné stanici [obec], za poskytnutou službu mu žalobkyně účtovala částku 3 000 Kč splatnou dne 3. 12. 2019. Žalovaný podepsal dne 3. 11. 2019 písemné uznání dluhu, pod jeho podpisem se na listině nachází podpis lékaře za protialkoholní záchytnou stanici stvrzující poskytnutí služby, u podpisu lékaře je datum 3. 11. 2019. Stejné datum, tj. 3. 11. 2019, se nachází i v textu uznávacího prohlášení, kde je výslovně uvedeno, že žalovaný uznává dluh za ošetření a pobyt na stanici v termínu 3. 11. 2019. V textu písemnosti není uvedeno, zda a v jaké míře byl u žalovaného přítomen alkohol v krvi. Dopisem ze dne 23. 7. 2020 vyzvala žalobkyně prostřednictvím advokáta žalovaného k úhradě dluhu za ošetření a pobyt na stanici dne 3. 11. 2019, výzva byla žalovanému odeslána poštou téhož dne na adresu trvalého pobytu. 4. Skutkový stav soud právně posoudil dle § 24 odst. 1, 2 z. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve spojení s uznáním dluhu dle § 2053 občanského zákoníku (dále jen„ o. z“). Soud žalovaného nezavázal, aby žalobkyni zaplatil žalovanou částku s příslušenství, protože žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně pro posouzení věci rozhodné skutečnosti, kterou byla přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky u žalovaného. Podle citovaného zákonného ustanovení je prokázání přítomnosti alkoholu u vyšetřovaného důvodem ke vzniku povinnosti vyšetřovaného k úhradě nákladů na lékařské vyšetření. Samotná faktura jako účetní doklad sama o sobě nemůže být důkazem o existenci závazku mezi účastníky (viz např. usnesení NS ČR sp. zn. 30 Odo 276/2005). Neoznačí-li účastník důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, ustanovení § 120 odst. 3 věty druhé o. s. ř. soudu ukládá, aby při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů, které byly provedeny. Proto soud uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve smyslu § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř., kdy zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, neumožnilo soudu přijmout závěr o pravdivosti tvrzení žalobkyně. Pokud však žalobkyně tvrdila přítomnost alkoholu u žalovaného, domněnka existence dluhu na základě uznání dluhu dle § 2053 o. z. v dané věci nemohla vzniknout, neboť žalovaný uznávací prohlášení podepsal v okamžiku přijetí na záchytnou stanici, tj. ve stádiu tvrzené opilosti. Opilost je stav odpovídající duševní poruše. Dle § 581 věty druhé o. z. je neplatné právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Stav opilosti je duševní poruchou, kdy jednající nemůže rozeznat obsah a podstatu svého jednání. Dle § 588 o. z. jde o neplatnost absolutní, neboť v dané věci nepochybně předmětné právní jednání žalovaného odporovalo zákonu a narušovalo veřejný pořádek. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení proto nemohl být uznán za oprávněný. Žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativně, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady v průběhu řízení nevznikly.