116 C 219/2021-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26. 3. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 22. 2. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] poskytnuta půjčka [částka] se závazkem uhradit úrok 455 Kč (20,98 %), administrativní odměnu 1 000 Kč a za hotovostí inkaso splátek 1 500 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách v počtu 43 po 185 Kč, s poslední splátkou 20. 12. 2015. Před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, kdy se vycházelo zejména z údajů uvedených klientem, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní, a.j. poměry a uvedené bylo ověřeno v dokumentech, a to výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný uhradil 1 200 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu částky 6 755 Kč představující jistinu 5 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 499,16 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 1 255,84 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se nedostavil. 3. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 22. 2. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 2 955 Kč a to v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 5 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaný je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 20,98 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. 4. Dne 22. 2. 2015 je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že žije v nájemním bytě, že příjmy činí 17 536 Kč, státní podpora 10 970 Kč, přídavky 2 220 Kč, mateřský příspěvek 3 800 Kč, životní minimum 6 539 Kč, tedy celkem 41 665 Kč, nájem 14 160 Kč a celkové měsíční výdaje v domácnosti 37 040 Kč. Předložil pracovní smlouvu, doklad SIPO, výplatní pásky, výměr státní podpory a nájemní smlouvu. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 [právnická osoba], [IČO], postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů. O úhradu dluhu byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021 odeslanou dne 23. 2. 2021 s tím, že dluh má uhradit do 9. 3. 2021. Žalovaný uhradil 1 200 Kč. 5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 43 týdnů formou sjednaných týdenních splátek po 185 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje, když je z uvedeného patrno, že žalovaný pobírá sociální dávky pro rodinu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to i přes poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., soud má za to, že předmětná smlouva o zápůjčce je neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 5 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 1 200 Kč a výše bezdůvodného obohacení, kterou je povinen uhradit činí 3 800 Kč O úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z. a tento byl přiznán v návaznosti na lhůtu stanovenou předžalobní výzvě, a to od 9. 3. 2021. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.