116 C 276/2021-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 30. 3. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a žalovaným byla dne 4. 8. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy byl tento dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní, a.j. poměry a uvedené skutečnosti byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, a to pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce, nájemní/podnájemní smlouvy. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný seznámen se standartními informacemi o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což ztvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit částku 5 302 Kč představující částku 932 Kč, tedy úrok se sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení ve výši 2 728 Kč a částku za administrativní činnost 1 642 Kč v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, s poslední splátkou 15. 6. 2019. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 300 Kč. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 11 434,54 Kč, představující jistinu 6 700 Kč, dlužné poplatky 4 734,54 Kč, kapitalizovaný úrok 1 181,99 Kč (29 % z dlužné jistiny od 16. 6. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaný úrok z prodlení 874,35 Kč, a to z dlužné jistiny od 17. 8. 2018 do 20. 1. 2020 a do budoucna smluvní a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se nedostavil, soud jednal v nepřítomnosti žalovaného. 3. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 4. 8. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 302 Kč a to v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 7 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že v případě, že bude žalovaný v prodlení se zaplacením některé ze splátek, je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 29 % ročně, a to až do doby zaplacení celé dlužné částky. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 [právnická osoba] postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 20. 1. 2020. Výzvou k plnění ze dne 28. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné žalované částky do 12. 2. 2021 s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Současně bylo v této výzvě žalovanému opětovně oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a podacího lístku. Zákaznická karta žalovaného nebyla předložena. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 45 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. K prokázání svého žalobního tvrzení, že předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně nenavrhla soudu žádné důkazy, a to přestože byla poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neprokázala splnění zákonné povinnosti věřitele. Nadto v žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně měl zkoumat úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 7 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 300 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 6 700 Kč, neboť žalovaný částku 300 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 6 700 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 13. 2. 2021, tj. po uplynutí lhůty k plnění v návaznosti na předžalobní výzvu zaslanou žalovanému. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.