116 C 361/2020-48 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 1. 9. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 30 838,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 2. 2. 2018 do zaplacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 6. 2018 mezi [právnická osoba] a žalobkyní. Dne 16. 9. 2013 byla uzavřena smlouva o sporožirovém účtu, zřízen účet [bankovní účet]. Dále došlo k poskytnutí kontokorentního úvěru do výše 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 1 roku od čerpání. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši 28 072,60 Kč čerpal na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], avšak žalovaný do data splatnosti úvěru úvěr nesplatil. V důsledku prodlení s plněním dluhu došlo k výpovědi smlouvy o kontokorentu, o čemž byl dlužník informován dopisem ze dne 1. 2. 2018. Dlužná částka představuje jistinu 28 072,60Kč a nesplacených řádných úroků z úvěru 1 890 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 660,80 Kč. Úroky požaduje žalobkyně ode dne následujícího po výpovědi smlouvy ode dne 2. 2. 2018 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou, odeslanou dne 21. 5. 2020. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti, když žalovaná částka uhrazena nebyla. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 16. 9. 2013 uzavřena Smlouva o finančních službách, na základě které došlo ke zřízení běžného účtu žalovanému č. [bankovní účet], přičemž žalovaný získal možnost využívat finanční služby [právnická osoba] (viz Rámcová smlouva ze dne 15. 9. 2013, Smlouva o účtu). Dne 11. 8. 2015 došlo k uzavření Smlouvy o kontokorentním úvěru, který mohl žalobce čerpat do výše úvěrového rámce sjednaného ve smlouvě ve výši 5 000 Kč, s úrokem 18,90% ročně, a který byl povinen uhradit do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Smlouva je datována a podepsána zúčastněnými stranami, smlouva neobsahuje bližší informace o majetkových poměrech žalovaného (viz Smlouva o kontokorentním úvěru). O úhradu dluhu byl žalovaný upomínán (viz výzva ze dne 1. 2. 2018). 4. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2018 uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], jejíž přílohou je seznam postoupených pohledávek, který obsahuje i pohledávku za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dne 19. 7. 2018 O úhradu dluhu byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2020, jenž byla zaslána žalovanému doporučeně téhož dne (viz předžalobní výzva ze dne 21. 5. 2020 a podací lístek ze dne 21. 5. 2020). 5. Podle § 9 odst. 1 zák č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba podána žalobkyní není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že dne 11. 8. 2015 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky do výše limitu 5 000 Kč, a to z otevřeného běžného účtu oproti závazku žalovaného úvěr splácet řádně a včas dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v případě úvěrové smlouvy a dle 9 zákona č. 145/2010 Sb. v případě smlouvy o úvěru., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně v řízení netvrdila, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž na to nelze usuzovat ani z listin předložených žalobkyní. Žalovaný je v předmětné smlouvě identifikován pouze osobními údaji, smlouva a žalobkyní předložené listiny neobsahují jakékoliv informace o majetkových poměrech žalovaného. Z předmětné smlouvy a z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní, pak nelze zjistit jakékoliv skutečnosti, na základě kterých by bylo patrno, jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se k jednání nařízenému soudem na den 19. 2. 2021 nedostavila a svou neúčastí se tudíž zbavila možnosti být soudem poučena v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů k takto doplněnému tvrzení týkající se schopnosti žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobkyně ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nelze nárok žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy o úvěru přiznat, když předmětná smlouva je absolutně neplatná. Nárok žalobkyně pak nebylo možno posoudit z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., když žalobkyně v řízení neprokázala, že poskytla žalovanému úvěr a ani netvrdila a neprokázala, kolik bylo na poskytnutý úvěr žalovaným uhrazeno. Žalobkyně se k jednání nařízenému soudem na den 19. 2. 2021 nedostavila a svou neúčastí se tudíž zbavila možnosti být soudem poučena v souladu s ustanovením § 118a odst. 1,2, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů ve vztahu k čerpání úvěru, jeho splácení a výši bezdůvodného obohacení. Vzhledem k neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobkyně, pak nelze nárok přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení. Soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1o.s.ř., kdy právo na náhradu nákladů řízení by náleželo žalovanému, kterému však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.