116 C 383/2020-56 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným byla dne 25. 11. 2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž součástí jsou smluvní podmínky. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný ztvrdil svým podpisem. Tento se zavázal hradit půjčku v 58 týdenních splátkách po 420 Kč, s poslední splátkou 5. 1. 2018, spolu s úrokem ve výši 1 960 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně a poplatkem za administrativní činnost 2 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 5 600 Kč. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil 1 680 Kč, z toho bylo 1 293,80 Kč započteno na úrok, 386,20 Kč na poplatek, poslední splátka byla uhrazena 13. 12. 2016. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 22 680 Kč představující jistinu 14 000 Kč, dlužné úhrady 8 680 Kč, kapitalizovaný úrok 6 392,54 Kč (z dlužné jistiny od 6. 1. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaný zákonný úrok 2 267,61 Kč (z dlužné jistiny od 13. 1. 2018 do 29. 11. 2019). Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž datu, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména na základě informací získaných od zákazníka, k čemuž byly přiloženy ověřené dokumenty, a to výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva, přičemž zákazník uvedl, že tyto informace jsou úplné, pravdivé a přesné. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla, ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se žádný z účastníků nedostavil, soud jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovaným byla dne 25. 11. 2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 10 360 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 420 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 14 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaný je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 25. 11. 2016 je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že je invalidní důchodce s důchodem ve výši 9 453 Kč, sociální dávky pobírá ve výši 4 400, alimenty 500 Kč, výdaji na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 4 250 Kč, výdaji domácnosti ve výši 2 000Kč, splátky úvaru 960 Kč. Předložil nájemní smlouvu, SIPO, a důchodový výměr/výměr podpory. Prohlásil, že proti němu nejsou vedeny exekuce. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, [IČO], postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29. 11. 2019. Tímto oznámením byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 12. 2019 na adresu [obec a číslo] žalobkyní. Uvedená adresa není adresou pobytu žalovaného uvedenou ve smlouvě a ani doručovací adresou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný uhradil celkovou částku 1 680 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 do 14. 5. 2020 zaslanou na adresu [adresa]. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Jako nevěrohodný se navíc jeví údaj o výši měsíčních nákladů na nájemní bydlení a inkaso ve výši 4 250 Kč v nájemním bytě. Jednání dne 23. 2. 2021 se žalobkyně nezúčastnila a nemohlo jí být dáno poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k navržení důkazů ke svému tvrzení, že úvěruschopnost zkoumala řádně. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 14 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 1 680 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 12 320 Kč, neboť žalovaný částku 1 680 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně, tak jak je uvedeno shora byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 30. 5. 2020, tj. po uplynutí přiměřené lhůty k plnění l