116 C 384/2020-58 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovanou došlo dne 17. 4. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky obsažené v této smlouvě. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná ztvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s částkou 1 400 Kč představující úrokovou sazbu ve výši 23,72 %, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a hotovostní inkaso 4 000 Kč, a to formou týdenních splátek v počtu 58, po 300 Kč, s poslední splátkou 27. 5. 2016. Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 3 000 Kč, z toho bylo na úrok započteno 1 400 Kč, na administrativní poplatek 910,30 Kč, na hotovostní inkaso 689,70 Kč Poslední platba byla uhrazena 20. 7. 2015. Dlužná částka činí 14 400 Kč a představuje jistinu 10 000 Kč, dlužné úhrady ve výši 4 400 Kč, kapitalizovaný úrok 8 486,49 Kč počítaný z jistiny od 28. 5. 2016 do 6. 12. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 864,46 Kč, počítaný z jistiny od 4. 6. 2016 do 6. 12. 2019. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr řádně. K posouzení došlo především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kde byly uvedeny rodinné, majetkové, pracovní, a.j. poměry a informace byly ověřeny z dokladů vyžádaných od žalované, kde jsou jako dokumenty k ověření uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalovaná při tom prohlásila, že poskytla úplné informace. Na základě takto získaných informací dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému soudem se nedostavila stejně jako žalobkyně, která se z jednání omluvila. 3. Mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovanou byla dne 17. 4. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 7 400 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 6 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaná je povinna platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 17. 4. 2015 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že žije v nájemním bytě, že příjmy činí 4 600 Kč, důchod manžela 7 900 Kč, nájemné 4000 Kč, výdaje domácnosti 6 000 Kč, telefon 200 Kč. Předložila pracovní smlouvu, doklad SIPO, výpis z účtu. Příjmy celkem 12 500 Kč a výdaje 10 200 Kč. Žalovaná předložila k kartě zákazníka OP, výpis z účtu, nájemní smlouvu, výměr státní podpory. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, [IČO], postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 12. 2019 na adresu [adresa], když tato adresa nebyla uvedena ve smlouvě jako adresa bydlišti či adresa korespondenční. Tímto oznámením byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalované odesláno dne 7. 1. 2020, a to žalobkyní. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. O úhradu dluhu byla žalovaná upomínána předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 odeslanou na stejnou adresu jako oznámení dne 10. 5. 2020 s tím, že dluh má uhradit do 14. 5. 2020. Žalovaná uhradila 3 000 Kč. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázal tuto částku vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek po 300 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje, když je z uvedeného patrno, že žalovaná pobírá sociální dávky a příjem nemá. Jako nevěrohodný se navíc jeví údaj o výši měsíčních nákladů na nájemní bydlení a inkaso ve výši 4 000 Kč. K jednání dne 23. 2. 2021 se žalobkyně nedostavila a té nemohlo v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. být poskytnuto poučení k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 3 000 Kč a výše bezdůvodného obohacení, kterou je povinna uhradit činí 7 000 Kč O úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z. a tento byl přiznán v návaznosti na doručení žaloby s poskytnutím přiměřené lhůty k plnění, když předchozí výzvy byly doručeny na jinou než korespondenční adresu, kterou žalovaná uvedla ve smlouvě. Žaloba by