116 C 390/2020-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 7. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 23. 1. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovanému byla poskytnuta částka 36 000 Kč, kterou se žalovaný zaplatil splatit spolu s částkou 30 800 Kč představující kapitalizovaný úrok 6 439 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení zápůjčky ve výši 8 492 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 15 869 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1 114 Kč, s poslední splátkou 19. 3. 2018. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena 20. 4. 2017. Ke dni 27. 8. 2017 činil dluh na jistině 28 336,88 Kč a na poplatku 18 819,12 Kč. Do postoupení pohledávky uhradil žalovaný 14 748 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku ve výši 47 156 Kč, tj. dlužná jistina 28 336,88 Kč, dlužné poplatky 18 819,12 Kč, kapitalizovaný úrok 10 546,04 Kč (z jistiny od 20. 3. 2018 do 24. 6. 2019 ve výši 29 % ročně), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 993,12 Kč (z dlužné jistiny od 28. 4. 2017 do 24. 6. 2019). Právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od spotřebitele, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní, a.j. poměry. Tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Byly poskytnuty informace v zákaznické kartě, které byly ověřeny. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se nedostavil, soud jednal bez přítomnosti žalovaného. 3. Mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 23. 1. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 36 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 30 800 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 1 114 Kč s tím, že první splátka bude splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 36 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že v případě, že bude žalovaný v prodlení se zaplacením některé ze splátek, je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 29 % ročně, a to až do doby zaplacení celé dlužné částky. Součástí smluvních podmínek je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Výzvou k plnění ze dne 12. 3. 2020 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím do 19. 3. 2020 s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Současně bylo v této výzvě žalovanému opětovně oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu [adresa žalovaného], která ve smlouvě o zápůjčce je uvedena jako adresa žalovaného. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy, podacích lístků a smlouvy o zápůjčce. Žalovaný uhradil celkem částku 14 748 Kč. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 36 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. K prokázání svého žalobního tvrzení, že předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně nenavrhla soudu žádné důkazy. Žalobkyně tak neprokázala splnění zákonné povinnosti věřitele. Nadto v žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně měl zkoumat úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. U jednání dne 27. 1. 2021 byl právní zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzván k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala, a to bezodkladně. Současně byl poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Právní zástupce žalobkyně požádal o poskytnutí lhůty ke splnění výzvy, která mu však poskytnuta nebyla s ohledem na skutečnost, že žalobkyni je známo z dosavadní praxe soudu, že uvedené důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného jsou opakovaně požadovány u jednání soudu. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 36 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 14 748 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 21 252 Kč, neboť žalovaný částku 14 748 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 20. 3. 2020, tj. po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Nad rámec přiznané částky, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.