116 C 394/2020-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž datu. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovaným byla dne 13. 4. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, kterou se zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 2 800 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso 8 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku 3 900 Kč Poslední platba byla uhrazena 22. 6. 2015. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč na jistině, dlužné úhrady 10 900 Kč, kapitalizované úroky 17 025,69 Kč (za období od 24. 5. 2016 do 6. 12. 2019 z dlužné jistiny při úroky 23,72 % ročně), dále kapitalizované zákonné úroky ve výši 5 746,81 Kč (v zákonné výši z dlužné jistiny od 31. 5. 2016 do 6. 12. 2019). Nadále do budoucnosti žalobkyně požaduje zákonný a smluvní úrok z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z informací získaných od spotřebitele o jeho osobních, rodinných a majetkových poměrech, jenž byly potvrzeny, oproti předloženým dokladům. Informace žalobkyně požadovala za úplné a pravdivé. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. 2. Žalovaný uvedl u jednání soudu, že se dostal do tíživé finanční situace, a proto dluh neuhradil. 3. Mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovaným byla dne 13. 4. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 14 800 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 500 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 20 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaný je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 13. 4. 2015 je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že je důchodce s důchodem ve výši 15 600 Kč, výdaji na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 5 700 Kč, výdaji domácnosti ve výši 6 000 Kč, výdaji na telefon 750 Kč. Předložil nájemní smlouvu a důchodový výměr. Prohlásil, že proti němu nejsou vedeny exekuce. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, [IČO], postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 12. 2019. Tímto oznámením byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 7. 1. 2020, žalobkyní. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný uhradil celkovou částku 3 900 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 zaslanou na jeho adresu dne 10. 5. 2020. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Jako nevěrohodný se navíc jeví údaj o výši měsíčních nákladů na nájemní bydlení a inkaso ve výši 5 700 Kč. U jednání dne 27. 1. 2021 byl právní zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzván k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala, a to bezodkladně. Současně byl poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Právní zástupce žalobkyně požádal o poskytnutí lhůty ke splnění výzvy, která mu však poskytnuta nebyla s ohledem na skutečnost, že žalobkyni je známo z dosavadní praxe soudu, že uvedené důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného jsou opakovaně požadovány u jednání soudu. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 20 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 3 900 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 16 100 Kč, neboť žalovaný částku 3 900 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně, tak jak je uvedeno shora byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 15. 5. 2020, tj. po uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020. Aktivní