130 C 299/2021-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 918 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. V té se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky do určité výše a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit a zaplatit poplatek za čerpání úvěru a úrok. Minimální splátka úvěru byla sjednána ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal 20 000 Kč, které mu byly zaslány na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném poplatek za čerpání úvěru ve výši celkem 4 000 Kč a úrok ve výši celkem 7 715 Kč, a v souvislosti s prodlením taktéž tři smluvní pokuty po 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení, celkem 363 Kč. Úroky, poplatek za čerpání úvěru a smluvní pokuty se vždy ke konci kalendářního měsíce staly součástí jistiny. Na dluh žalovaný uhradil celkem 2 160 Kč. Celý dluh se stal splatným dne [datum]. Ode dne následujícího žalobkyně požadovala úrok z prodlení z částky 29 918 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na [datum] se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] občanského průkazu žalovaného a výplatního lístku žalovaného za měsíc červen 2020 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] elektronicky smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalovaný ve smlouvě uvedl číslo účtu [bankovní účet] a č. [číslo obč. průkazu]. Občanský průkaz tohoto čísla byl žalovanému vydán Magistrátem města Havířov dne [datum]. Před uzavřením smlouvy žalovaný předložil výplatní lístek od zaměstnavatele [právnická osoba] za měsíc červen 2020, podle něhož byla žalovanému za toto období vyplacena čistá mzda ve výši 30 696 Kč při uplatnění slevy na dítě ve výši 1 267 Kč. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala, že žalovanému poskytne peníze do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč, které může žalovaný čerpat opakovaně po dobu trvání smlouvy. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Výše prvního čerpání byla omezena na 5 000 Kč. Poskytnuté peníze se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatky a úrokem. Dle smlouvy byl žalovaný povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru. Ta byla sjednána ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. 4. Z výpisu z účtu žalobkyně a výpisů k revolvingovému úvěru soud zjistil, že žalobkyně vyplatila na účet žalovaného uvedený ve smlouvě dne [datum] částku ve výši 5 000 Kč a dne [datum] částky ve výši 5 000 Kč a 10 000 Kč. 5. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně odeslala prostřednictvím svého zástupce dne [datum] předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 36 839 Kč do [datum], z toho šlo o nárok neuhrazenou jistinu ve výši 29 918 Kč a úrok z prodlení ve výši 629 Kč ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému postupně částku v celkové výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v předepsaných minimálních měsíčních splátkách. Žalovaný vrátil na zápůjčku pouze 2 160 Kč. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně netvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, předložila však k důkazu výplatní lístek žalovaného, z něhož soud zjistil, že v červnu 2020 si žalovaný vydělal na čistém 30 696 Kč a uplatnil daňovou slevu na dítě. Jiné relevantní skutečnosti o příjmech a výdajích žalovaného nebyly tvrzeny ani zjištěny. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o tom, že soud nemá za splněnou povinnost tvrzení a důkazní povinnost žalobkyně stran prokázání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, je žalovaný povinen vyplacenou částku sníženou o tvrzenou úhradu ve výši 2 160 Kč, tedy částku ve výši 17 840 Kč v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni. Splatnost pohledávky nastala na základě předžalobní výzvy dne [datum] a ode dne následujícího náleží žalobkyni v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 840 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % a ve zbytku žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a poměrně ji rozdělil tak, že žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z 60 %, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 530 Kč, což představuje 20 % z částky 2 649 Kč, v níž je zahrnut soudní poplatek ve výši 1 197 Kč, odměna za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a náhrada DPH ve výši 252 Kč.