130 C 383/2020-26 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 2 534 Kč z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému v souvislosti s jízdou v dopravním prostředku žalobce bez platného jízdního dokladu dne 7. 7. 2011 a dne 25. 5. 2015. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. Po provedeném dokazování, a to z listinných důkazů předložených žalobcem, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný cestoval dne 7. 7. 2011 tramvajovou linkou [číslo] dne 25. 5. 2015 tramvajovou linkou [číslo] provozovanými žalobcem. V průběhu přepravy byl kontrolován oprávněnými zaměstnanci žalobce, kterým se neprokázal platnými jízdními doklady. Po provedené kontrole dne 7. 7. 2011 uzavřel žalobce se žalovaným Dohodu s cestujícím č. I [číslo], v níž žalovaný uznal co do důvodu a výše pohledávku žalobce za jeho osobou ve výši 1 014 Kč, která se skládala z dlužného jízdného ve výši 14 Kč a přirážky ve výši 1 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobci nejpozději do patnácti kalendářních dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalovaného byla při kontrole zjištěna z jeho [číslo obč. průkazu]. Po provedené kontrole dne 25. 5. 2015 uzavřel žalobce se žalovaným Dohodu s cestujícím [číslo] v níž žalovaný uznal co do důvodu a výše pohledávku žalobce za jeho osobou ve výši 1 520 Kč, která se skládala z dlužného jízdného ve výši 20 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobci nejpozději do patnácti kalendářních dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalovaného byla při kontrole zjištěna z jeho [číslo obč. průkazu]. Obě dohody žalovaný podepsal. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky došlo dne 7. 7. 2011 k uzavření smlouvy o přepravě osob dle ust. § 760 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dne 25. 5. 2015 pak dle ust. § 2550 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. V obou případech žalovanému vzniklo právo, aby jej žalobce přepravil do místa určení, a současně povinnost zaplatit stanovené jízdné. Stejné povinnosti cestujícího vyplývají z ust. § 3 a 4 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Výše jízdného byla stanovena žalobcem ve výši 14 Kč v roce 2011 a ve výši 20 Kč v roce 2015. Protože se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, vzniklo žalobci oprávnění požadovat po žalovaném přirážku k jízdnému, která činila 1 000 Kč v roce 2011 a 1 500 Kč v roce 2015, a to v souladu s ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění. Soud proto žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku 2 534 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, pokud se jedná o nárok splatný v roce 2011 a dle ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, pokud se jedná nárok splatný v roce 2015. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a zavázal procesně neúspěšného žalovaného nahradit žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za sepis předžalobní výzvy a za sepis žaloby ve výši po 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.