130 C 390/2020-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 7 452 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla smlouvou ze dne 11. 12. 2019 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou dne 30. 5. 2016. Na základě uvedené smlouvy vyplatila původní věřitelka žalované dne 30. 5. 2017 v hotovosti částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit původní věřitelce poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 21 812 Kč ve 14 měsíčních splátkách do 30. 7. 2017. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas. Žalovaná částka ve výši 7 452 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 4 333,56 Kč, dlužný úrok ve výši 158,64 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 296,36 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 639,04 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 024,40 Kč. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy kladně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud z předložených listinných důkazů, a to žádosti o úvěr, dokladů o výdajích, výplatních lístků, dohodě o změně pracovní smlouvy, smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek a předžalobní výzvy s podacím lístkem, zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy [číslo] uzavřené dne 30. 5. 2016. Šlo o smlouvu o úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovanou, na základě které původní věřitelka vyplatila při uzavření smlouvy žalované v hotovosti částku ve výši 12 000 Kč, což žalovaná podpisem smlouvy potvrdila. Oproti tomu se žalovaná zavázala zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 1 155 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 857 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 21 812 Kč se žalovaná zavázala vrátit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 558 Kč Uzavření smlouvy předcházela žádost žalované, ve které uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, je svobodná, má základní vzdělání, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč, příjem přítele činí 30 000 Kč měsíčně. Jako výdaje uvedla výdaje na bydlení ve výši 7 170 Kč měsíčně a 4 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, jiné výdaje přítele a dítěte ve výši 8 000 Kč. K tomu žalovaná doložila, že v lednu, únoru a květnu 2016 jí byl vyplacen rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč a že na nájemném zaplatila 4 000 Kč, na zálohách na elektřinu 2 000 Kč a na plyn 1 170 Kč. K příjmům přítele [jméno] [příjmení] předložila dohodu o změně pracovní smlouvy, podle níž se pracovní poměr horníka u zaměstnavatele [právnická osoba] sjednaný na dobu určitou prodlužuje do 30. 9. 2016. Za únor 2016 byla jmenovanému vyplacena mzda ve výši 43 273 Kč, za březen 2016 ve výši 29 427 Kč. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy uzavřené dne 30. 5. 2016 mezi původní věřitelkou a žalovanou, na základě které původní věřitelka vyplatila žalované částku ve výši 12 000 Kč a ta se za to zavázala stejnou částku zvýšenou o náklady v souhrnné výši 9 812 Kč vrátit v měsíčních splátkách po 1 558 Kč. Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. Současně soud aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je – li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle názoru soudu původní věřitelka vyhodnotila schopnost žalované zápůjčku splácet nesprávně, když přihlížela k příjmům přítele žalované. Nesezdané páry nestíhá vzájemná vyživovací povinnost ani odpovědnost za závazky toho druhého jako v případě manželů. Žalovaná tak s příjmem v podobě rodičovského příspěvku ve výši 3 800 Kč měsíčně nebyla objektivně schopna splácet zápůjčku splátkou ve výši 1558 Kč. Soud proto předmětnou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, neboť odporuje zákonu. V daném případě nebylo žalobě možno vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku, neboť na základě neplatné smlouvy byla žalované vyplacena částka ve výši 12 000 Kč, zatímco z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná z titulu neplatné smlouvy vrátila původní věřitelce 14 360 Kč. Žaloba proto byla v plném rozsahu zamítnuta. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení procesně úspěšná, žádné náklady nevznikly.