130 C 416/2020-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 490 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 25. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo]. Dluh ze smlouvy o úvěru ve výši 9 490 Kč žalovaný uznal v dohodě o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne 27. 5. 2020. Dlužná částka ve výši 9 490 Kč se skládala z jistiny ve výši 4 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 885 Kč, úroku z prodlení za dobu od 8. 4. 2020 do 27. 5. 2020 ve výši 53 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny za dobu od 9. 4. 2020 do 27. 5. 2020 ve výši 196 Kč a nákladů advokáta ve výši 4 356 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 15. 3. 2021 se po předchozí omluvě nedostavil. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný uznal co do důvodu a výše svůj dluh ve výši 9 490 Kč vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 3. 2020 a zavázal se jej zaplatit žalobkyni v 18 měsíčních splátkách ve výši 500 Kč a 19. splátce ve výši 490 Kč splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka byla splatná 25. 6. 2020. V případě ztráty výhody splátek v důsledku prodlení žalovaného s úhradou byť jediné splátky se stal zbývající dluh splatný dnem následujícím po dni splatnosti dlužné částky. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 3. 2020, soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím www.soscredit.cz. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč na dobu 14 dnů za poplatek ve výši 885 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného u České spořitelny, a.s. č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovanému došla dne 20. 11. 2019 na účet částka ve výši 15 379 Kč a dne 20. 1. 2020 částka ve výši 15 601 Kč od AVV JOBS s. r. o. a dne 21. 2. 2020 částka 19 235 Kč od Job s One s. r. o. Z výpisu REPI vytvořeného 25. 3. 2020 a z výpisu EUCB soud nečinil žádná skutková zjištění. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 22. 8. 2020 byla odeslána žalovanému na mailovou adresu předžalobní výzva k úhradě dluhu ve výši 9 490 Kč z dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne 27. 5. 2020. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 3. 2020 uzavřena na dálku smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 14 dnů spolu s poplatkem ve výši 885 Kč. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval ust. § 86 odst. 1,2 téhož zákona, podle něhož poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. Žalobkyně nabídla soudu důkazy, jimiž hodlala prokázat, že zkoumala v souladu s citovaným zákonným ustanovením bonitu žalovaného. Jednalo se o doklady o příjmech a výpisy z dlužnických registrů. Doklady prokazující pravidelné výdaje žalovaného, jeho osobní a majetkové poměry žalobkyně nepředložila a o takových skutečnostech ani nic netvrdila, byť jsou pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) právně významné. Protože se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, nemohla být v tomto směru soudem ani poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud proto předmětnou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona. V řízení bylo dohodou o uznání dluhu prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 4 000 Kč, které žalovaný nevrátil, žalobkyně má proto v souladu s ust. § [číslo] odst. 1, 2 a ust. § 2993 občanského zákoníku právo na vydání bezdůvodného obohacení ve stejné výši, tj. ve výši 4 000 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný na základě dohody o uznání dluhu ke dni 26. 6. 2020. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši požadované v žalobě od 27. 6. 2020 a ve zbytku byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému dle obsahu spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.