130 C 431/2020-57 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se žalobou, která byla doručena dne 5. 10. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 4 184,20 Kč s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru č. B0005965424607469 uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou dne 19. 12. 2018. Na základě smlouvy poskytla původní věřitelka žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 184,20 Kč do 18. 1. 2019. Žalovaná neuhradila ničeho. Vedle dlužné částky požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení od 5. 8. 2020. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, přitom namítala, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť původní věřitelka náležitě nezkoumala její schopnost úvěr splácet a rovněž pro nepřiměřeně vysoký úrok. Dále uvedla, že před podáním žaloby zaplatila jistinu úvěru ve výši 2 000 Kč tak, že dne 22. 4. 2020 uhradila 500 Kč, dne 22. 5. 2020 uhradila 500 Kč a dne 4. 8. 2020 uhradila 1 000 Kč. Podáním došlým soudu dne 2. 2. 2021 vzala žalobkyně v reakci na vyjádření žalované žalobu zpět co do částky 2 000 Kč, ve zbytku na podané žalobě trvala. Soud proto ve výroku I. řízení v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil. Předmětem žaloby tak zůstala částka ve výši 2 184,20 Kč příslušenstvím představující poplatek za poskytnutí úvěru. Mezi účastníky nebyl spor o tom, že mezi původní věřitelkou a žalovanou byla dne 19. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalované téhož dne vyplacena částka ve výši 2 000 Kč, ani o tom, že pohledávka původní věřitelky z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Stejná zjištění soud učinil z listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru č. B0005965424607469, potvrzení o provedené platbě, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 se seznamem postupovaných pohledávek a potvrzení o úhradách dluhu. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru č. B0005965424607469 uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou dne 19. 12. 2018. Na základě této smlouvy, kterou soud posoudil po právní stránce jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku, původní věřitelka vyplatila žalované částku ve výši 2 000 Kč a ta se za to zavázala stejnou částku zvýšenou o poplatek ve výši 2 184,20 Kč vrátit do 18. 1. 2019. Žalovaná vrátila poskytnutou zápůjčku žalobkyni až po postoupení pohledávky, a to úhradami ve dnech 21. 4. 2020, 22. 5. 2020 a 3. 8. 2020, současně uhradila úrok z prodlení ve výši 380 Kč. Jistina byla uhrazena před podáním žaloby. Vzhledem k tomu, že při uzavírání smlouvy byla původní věřitelka v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, tedy šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, posoudil soud smlouvu rovněž v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. Žalobkyně netvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, taková skutečnost ani nevyplynula z provedeného dokazování a pro svou nepřítomnost u jednání žalobkyně nemohla být o tomto nedostatku ani poučena dle ust. § 118a odst.. 1 a 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona. Za tohoto stavu tak žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 000 Kč dle ust. § 2991 odst. 1, 2 a ust. § 2993 občanského zákoníku, které ovšem zaniklo splněním ještě před podáním žaloby. Právo na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 184,20 Kč žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o zápůjčce nemá. Soud proto žalobu ve výroku II. zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná (částečné zpětvzetí žaloby soud posoudil jako procesní neúspěch žalobkyně), zavázal zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 719 Kč, která se skládá z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení a příprava, sepis odporu a účast u jednání) ve výši 3 000 Kč, náhrady jeho hotových výdajů ve výši 900 Kč a náhrady 21% DPH ve výši 819 Kč.