106 C 337/2021-42 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2021 se žalobce vůči žalovanému domáhalo zaplacení částky 10 895 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 724,39 Kč a příslušenství. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je vlastníkem bytu [číslo] který se nachází v budově [adresa] ve městě [obec] na adrese [adresa žalovaného]. Na základě nájemní smlouvy ze dne 25. 9. 2019 žalobce přenechal žalovanému do nájmu předmětný byt na dobu určitou a žalovaný se zavázal platit pronajímateli nájemné a služby spojených s užíváním bytu. Nájemní vztah skončil odevzdáním bytu dne 31. 8. 2020. Žalovaný neplnil svou povinnost pronajímateli nájemné a služby spojené s užíváním bytu řádně a včas. Od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2020 činí dluh 10 895 Kč. Žalovaný neuhradil za užívání bytu za září 2019, listopad a prosince 2019, leden až srpen 2020 po 2 257 Kč měsíčně. Na dluh bylo započteno plnění ve výši 671 Kč ze dne 20. 1. 2020, 4 310 Kč (přeplatek za vyúčtování služeb za rok 2019) a 2 851 Kč (přeplatek za vyúčtování služeb za rok 2020). Žalovanému byla zaslána 18. 3. 2021 předžalobní výzva k plnění, ovšem bezvýsledně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jenž se ve věci konalo 2. 5. 2022, se nedostavil žádný z účastníků, ačkoliv byli řádně a včas předvolání. Žalobce svou neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud jednal a rozhodl o věci samé, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno z výpisu z Katastru nemovitostí list vlastnictví [anonymizováno] pro okres [okres], [územní celek], v [katastrální uzemí], že předmětný byt je ve vlastnictví žalobce. Z nájemní smlouvy, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 25. 9. 2019 vzal soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem je byt [číslo] v 1. nadzemním podlaží v budově [adresa], na ulici [ulice], [obec], jenž je ve vlastnictví žalobce. Nájem bytu byl sjednán na dobu určitou od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2020. Žalovaný se zavázal platit nájemné ve výši 1 244 Kč měsíčně a služby spojené s užíváním bytu. Účastníci smlouvu datovali a podepsali. Z výpočtového listu platného od 1. 9. 2019 vzal soud za prokázáno, že celkový předpis úhrady ve vztahu k bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného], činí 2 257 Kč z toho nájemné 1 244 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 9. 2020 vzal soud za prokázáno, že žalobce vyzývá žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 13 746 Kč z titulu neuhrazené úhrady za užívání bytu [číslo] na ulici [ulice a číslo], [anonymizováno]. Z dodejky vzal soud za prokázáno, že žalovanému byla doručována korespondence žalobce na adresu [adresa], a žalovaný si dne 9. 9. 2020 osobně převzal. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 3. 2021 vzal soud za prokázáno, že žalobce vyzývá žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 10 895 Kč z titulu neuhrazené úhrady za užívání bytu [číslo] na ulici [ulice a číslo], [anonymizováno]. Z dodejky vzal soud za prokázáno, že žalovanému byla doručována korespondence žalobce na adresu [adresa], a žalovaný si dne 23. 3. 2021 osobně převzal. Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o tomto skutkovém stavu: žalobce je vlastníkem bytu [číslo] jenž se nachází v budově [adresa] na ulici [ulice], [obec]. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 25. 9. 2019 nájemní smlouvu, na základě které žalobce přenechal žalovanému předmětný byt do nájmu na dobu určitou od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2020. Předpis úhrad za užívání předmětného bytu s účinností od 1. 9. 2019 činí 2 257 Kč, z toho 1 244 Kč představuje neuhrazené nájemné. Žalovanému byla žalobcem zasílána výzva k plnění ze dne 7. 9. 2020, jenž byla žalovanému doručena 9. 9. 2020 a dále výzva ze dne 18. 3. 2021, jenž byla doručena dne 23. 3. 2021. V daném případě dospívá soud k závěru, že žaloba je převážně z části důvodná. Žalovaný, jakožto nájemce byl ve smyslu ust. § 2246 a § 2247 zák. č. 89/2012 Sb. povinnost platit sjednané nájemné a náklady za plnění spojená s užíváním bytu. Vzhledem k tomu, že žalovaný takto neučinil, byl zavázán k zaplacení částky ve výši 10 895 Kč, jenž představuje neuhrazené náklady za užívání bytu. Skutková tvrzení obsažená v žalobě nebyly ze strany žalovaného žádným způsobem rozporovány. Žalovaný neprokázal, že by žalobkyni zažalovanou částku uhradil. Současně žalobci vzniklo právo na přiznání příslušenství, kterou žalobce kapitalizoval. Důvodný nárok na příslušenství co by do rozsahu částky 691,60 Kč. Nárok na příslušenství vyplývá z ust. § 1968 a § 1970 o. z. Výše příslušenstvím se řídí nařízením vlády zák. č. 351/2013 Sb. Tak jak je to uvedeno ve výroku II. rozsudku, byl žalobní požadavek na úhradu části z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 31,79 Kč zamítnuta. Žalobce žalobní návrh kapitalizoval zákonný úrok z prodlení z částky 204 Kč za období od 1. 5. 2020 do 27. 4. 2021 ve výši 57,19 Kč, přičemž správná výše je 20,20 Kč. V rozsahu rozdílu tohoto nesprávného výpočtu, že žalobní požadavek zamítnut. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 1 ve spojený s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšný žalovaný je povinen uhradit procesně úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč, představující zaplacený soudní poplatek.