106 C 70/2022-35 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 10. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1 485 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 168,09 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že v souladu s ust. § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb. jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy je i poučení o následcích neprokázání opaku ve stanovené lhůtě. Žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval. Žalobkyně ho zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit poplatky. O této povinnosti byl žalovaný písemně informován. Žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku s povinností platit televizní poplatek. Žalovaný nezaplatil poplatky za období únor až prosinec 2020 po 135 Kč měsíčně, tj. celkem 1 485 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. Žalovaný je tedy v prodlení se splácením splatné pohledávky a žalobkyně je oprávněna požadovat i příslušenství. Žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok, a to od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou ke dni vyhotovení žaloby, tj. 27. 10. 2020, celkem tedy na úroku požaduje 168,09 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení soudního jednání, když k tomu byly splněny všechny zákonem stanovené podmínky. V daném případě na základě listinných důkazů činí soud závěr o tomto skutkovém stavu: žalobkyně výzvou ze dne 29. 4. 2019 vyzývala žalovaného k přihlášení poplatníka České televizi, když je evidovaným odběratelem elektrické energie, ale nebyl nalezen mezi plátci televizních poplatků, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení písemné výzvy. Zároveň mu bylo dáno poučení, že pokud na výzvu nebude reagovat, pak bude ze zákona považován za poplatníka a zařazen do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatek. Výzva byla žalovanému zasílána na adresu [adresa], a zásilka byla osobně doručena dne 7. 5. 2019. Dopisem ze dne 28. 8. 2019 žalobkyně sdělila žalovanému, že jej zařazuje do evidence plátce televizních poplatků, neboť nesplnil v zákonné lhůtě výzvu a je tak povinen hradit poplatek od září 2019 ve výši 135 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 8. 3. 2019 žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě neuhrazených poplatků od února do listopadu 2020 v celkové výši 1 485 Kč. Výzva byla žalovanému doručena osobně dne 10. 3. 2021 na adrese [adresa]. Dopisem ze dne 18. 5. 2021 žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu neuhrazených poplatků. Korespondence byla žalovanému doručena osobně dne 21. 5. 2021. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospívá soud k závěru, že žaloba je důvodná, proto jí bylo v plném rozsahu vyhověno. Poplatníkem televizního poplatku je podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Žalovaný byl zařazen do evidence poplatníků televizního poplatku v souladu s ust. § 3 odst. 4 téhož zákona, když žalobkyni jako fyzická osoba nepřihlášená v evidenci poplatníků ve lhůtě stanovené zákonem na výzvu neprokázala opak. Vznikla mu tak povinnost platit televizní poplatek. Tento poplatek je povinen platit provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby, a to nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 1 485 Kč, jenž představuje neuhrazené televizní poplatky za období od února do prosince 2020. Žalobkyně prokázala, že vyzývala žalovaného k úhradě neuhrazených televizních poplatků ve smyslu ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb. Žalovaný jakožto poplatník televizních poplatků nedostál své zákonné povinnosti – uhradit televizní poplatky, proto byla soudem zavázán k zaplacení pohledávky ve výši 1 485 Kč. Po právní stránce je věc posouzena dle zák. č. 348/2005 Sb., ust. § 3 odst. 1 a 4, § 6, § 7, § 10, a zák. č. 89/2012 Sb. Nárok na příslušenství vyplývá z ust. § 1968 a § 1970 o. z. Výše příslušenství se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se žalobkyně domáhá kapitalizovaného příslušenství, pak je soud jejím žalobním požadavkem vázán, když odpovídá uvedeným právním předpisům. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšná žalovaná je povinna zaplatit procesně úspěšné žalobkyni na nákladech řízení částku 1 126 Kč Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále náklady právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb., § 14b odst. 1 bod 1, odst. 5 v sazbě jednoho úkonu 200 Kč, celkem byly přiznány tři úkony, a to za přípravu, převzetí a sepis žaloby po 200 Kč, 2 x režijní paušál po 100 Kč a 21 % DPH ze všech položek mimo soudního poplatku. Žalobkyně osvědčila soudu, že žalovaného ve lhůtě nejméně sedm dnů před podáním žaloby vyzvala k plnění, čímž mu vzniklo právo na přiznání náhrady nákladů řízení. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně tak, jak je to uvedeno ve výroku rozhodnutí.