108 C 373/2022-66 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 12 287 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ poskytovatel úvěru“) uzavřel se žalovaným dne 4. 6. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu poplatky v celkové výši 5 967 Kč, to vše ve sjednaných 45 týdenních splátkách ve sjednané výši. Žalovaný v období od 17. 6. 2019 do 2. 7. 2021 zaplatil pouze 4 460 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na žalovaného, nahlédnutím do příslušných dokladů a veřejných registrů. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla žalovaná pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaná částka představuje dluh na jistině ve výši 3 968,77 Kč, poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 2 218,23 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč, sankční poplatky ve výši 3 100 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 253,44 Kč. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně proto požaduje také zaplacení sjednaného úroku a úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 4. 6. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto částku vrátit spolu se úrokem a dalšími úhradami v celkové výši 5 967 Kč formou 45 týdenních splátek. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy. Z výplatních pásek žalovaného, karty zákazníka a výpisu z centrální evidence exekucí má soud za prokázáno, že v měsících březnu a dubnu 2019 činil jeho výdělek včetně cestovních výdajů a stravného průměrně 18 401,50 Kč měsíčně, uvedl, že je svobodný, žije v nájemním bydlení a jeho měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Kromě toho je v kartě zákazníka uveden další příjem domácnosti žalovaného ve výši 35 000 Kč. Ke dni 6. 12. 2022 proti němu byly vedeny dvě exekuce zahájené ve dnech 21. 6. 2021 a 18. 7. 2022 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 poskytovatel úvěru postoupil pohledávku žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 1. 2. 2022. Žalovaný byl zároveň vyzván k zaplacení dluhu žalobkyni ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení o oznámení, které mu bylo odesláno doporučenou poštovní zásilkou dne 10. 2. 2022 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení ze dne 1. 2. 2022 a potvrzení o podání doporučené zásilky. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 45 týdnů formou sjednaných splátek spolu s další částkou ve výši 5 967 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Soudem zjištěný způsob, jakým poskytovatel úvěru zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Žalobkyně získala informaci o příjmu žalovaného z pracovního poměru doloženého dvěma výplatními pásky, ale jinak se spolehla pouze na informace poskytnuté žalovaným, včetně tzv. dalšího příjmu domácnosti a nepravděpodobně nízkých výdajů ve výši 2 000 Kč. Poskytovatel úvěru tak poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 6 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 4 460 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 1 540 Kč, neboť žalovaný částku 4 460 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, avšak až od 22. 2. 2022, neboť k zaplacení byl vyzván do 21. 2. 2022. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 4. O nedostatcích ve své důkazní situaci byla žalobkyně soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Přes toto poučení však soudu žádné další důkazy k prokázání skutečnosti, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy vynaložil odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nenavrhla. Neunesla tak břemeno důkazu o skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího žalobního nároku, což vedlo k jejímu převážnému neúspěchu ve sporu. 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.