108 C 38/2022-51 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkem částky 22 907,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 27. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatky ve sjednaných splátkách. Žalovaná však sjednané splátky neuhradila řádně a včas, zaplatila dosud pouze 24 165 Kč a nadále dluží žalobkyni částku 11 915,17 Kč. Dne 9. 12. 2017 pak právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatky ve sjednaných splátkách. Žalovaná však sjednané splátky neuhradila řádně a včas, zaplatila dosud pouze 11 456 Kč a nadále dluží žalobkyni částku 10 992,80 Kč. Obě smlouvy byly se žalovanou uzavřeny poté, kdy předchůdce žalobkyně vynaložil odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalované, zejména provedl vyhodnocení informací získaných od žalované a ověřil je předloženými doklady. Tuto skutečnost potvrzují i předmětné smlouvy, jejichž podpisem žalovaná stvrdila, že úvěrující s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel úplné, pravdivé a přesné. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byly žalované pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni. Žalovaná je v prodlení s plněním svých závazků a žalobkyně se domáhá jednak zaplacení sjednaného úroku a jednak také úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 27. 7. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto částku vrátit spolu se poplatky ve výši 16 259 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 2 15 Kč a poslední splátce ve výši 2 004 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 20 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dne 9. 12. 2017 totožné smluvní strany uzavřely smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto částku vrátit spolu se poplatky ve výši 10 600 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 377 Kč a poslední splátce ve výši 357 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 12 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvách je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnuté zápůjčky a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvami. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení obou smluv. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 společnost [právnická osoba] postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 20. 1. 2020. Tímto oznámením byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od doručení oznámení, které bylo žalované odesláno dne 14. 2. 2020 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávek a podacího lístku. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřeny smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě původní věřitel půjčil žalované částku 20 000 Kč a 12 000 a žalovaná se zavázala tyto částky vrátit vždy formou sjednaných splátek. Výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvami spotřebitelskými, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smluv (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost její právní předchůdce splnil. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Toto poučení přitom může soud poskytnout pouze a jedině účastníku, který se k jednání dostaví. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smluv zkoumal úvěruschopnost žalované a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedené smlouvy jsou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné, přičemž se jedná o 27. 7. 2017 žalované částku 20 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 24 165 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Nároku ze smlouvy o zápůjčce, případně bezdůvodného obohacení ze dne 27. 7. 2017 proto nelze vyhovět ani zcela, neboť žalovaná své bezdůvodné obohacení z tohoto data již věřiteli zaplatila. Na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 2. 2017 plnil původní věřitel žalované částku 12 000 Kč a v důsledku přijetí tohoto plnění také vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby v tomto případě částku 11 456 Kč. Také tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno ve druhém případě pouze co do částky 544 Kč, neboť žalovaná již zaplatila částku 11 456 Kč. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 544 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatných smlouvách. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to v návaznosti na výzvu žalobkyně ke dni 28. 2. 2020. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovanou postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.