108 C 392/2021-58 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 47 669 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokuty ve výši 19 002 Kč a úroku ve výši 75,91 % ročně z částky 38 592,05 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 153 849 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 16. 4. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 17. 4. 2019 poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 108,77 % ročně, to vše formou 48 měsíčních splátek po 2 671 Kč. Schopnost žalovaného úvěr řádně splácet zkoumala žalobkyně na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, dokladech o příjmu žalovaného, prohlášení žalovaného. Žalovaný zaplatil žalobkyni pouze částku 21 368 Kč, a to formou splátek zaplacených ve sjednané výši v období od 15. 5. 2019 do 15. 1. 2020. Za prodlení žalovaného se zaplacením dalších dvou splátek má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve výši 499 Kč za každý případ prodlení a dále na zaplacení paušálních nákladů vzniklých při prodlení žalovaného ve výši 800 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně k datu 23. 3. 2020 zesplatnila zbývající část dluhu, avšak ani poté žalovaný svůj dluh nezaplatil a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovaná částka tak představuje původní a dosud nezaplacenou jistinu úvěru ve výši 38 592,05 Kč, dlužného úroku přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 279,51 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč, vyčíslené smluvní pokuty z nové jistiny úvěru v kapitalizované výši 19002 Kč a úroku za poskytnutí úvěru z původní dlužné jistiny ve výši 38 892,05 Kč ve výši 75,91 % ročně od 25. 3. 2020 do zaplacení. 2. Ze smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 4. 2019 smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal formou 48 měsíčních splátek po 2 671 Kč zaplatit žalobkyni celkem částku 128 208 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba je sjednána ve výši 108,77 % a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že dne 17. 4. 2019 byla žalovanému na jeho účet vyplacena žalobkyní částka 40 000 Kč. 3. Z pracovní smlouvy, dodatku k pracovní smlouvě, výplatních lístků má soud za prokázáno, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou do 23. 12. 2021, jeho čistá mzda činila v lednu 2019 25 690 Kč a v únoru 2019 24 032 Kč. Z formuláře žalobkyně označeného jako hodnocení klienta má soud za prokázáno, že u žalovaného je uvedeno, že je svobodný, žije ve společné domácnosti s partnerkou, je zaměstnán, jeho životní minimum činí 3 410 Kč, minimální životní náklady na druhého partnera v domácnosti jsou kalkulovány částkou 2 560 Kč, náklady na nájemní bydlení jsou uvedeny částkou 3 300 Kč, splátky dosavadních dluhů u žalobkyně částkou 9 000 Kč. 4. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací má soud za prokázáno, že u žalovaného je uvedena výše skóre 523 a žalovaný tak byl zařazen do nejlepšího segmentu klientů, tedy jedná se o negativní příznak. Z výpisu záznamů z registru SOLUS má soud za prokázáno, že u žalovaného nebyla ke dni 7. 4. 2019 evidována žádaná dlužná částka po splatnosti. 5. Dne 23. 3. 2020 žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, v němž mu sděluje, že zesplatňuje úvěr poskytnutý mu a vyzývá jej k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 47 669 Kč s příslušenstvím do 10 dnů od data odeslání této výzvy. 6. Z předžalobní výzvy a podacího archu má soud za prokázáno, že jí byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky z titulu zesplatněného úvěru, nejpozději do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne 16. 11. 2021. 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky formou sjednaných splátek a zaplatit úroky ve sjednané úrokové sazbě 108,77 % ročně. Na úhradu svého závazku zaplatil žalovaný dle tvrzení samotné žalobkyně částku 21 368 Kč. 8. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností žalobkyně bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Bez analýzy aktivní a hlavně i pasivní stránky poměrů žalovaného není možné dospět ke spolehlivému závěru o úvěruschopnosti žalovaného, přičemž údaje poskytnuté žadatelem o úvěr je poskytovatel úvěru povinen i prověřit (například lustrací v různých systémech sledujících závazky po splatnosti, bonitu dlužníků apod.). Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici potvrzení o výši výdělku žalovaného a jeho pracovní smlouvu. Tolik pokud jde o aktivní stránku poměrů žalovaného. Ve vztahu k pasivní stránce poměrů žalovaného však žalobkyně vycházela pouze z formální výše životního minima žalovaného a jeho případné partnerky, z ničím nepodložených tvrzení žalovaného o nepravděpodobně nízké výši nájemného 3 000 Kč a dalšími výdaji žalovaného, kromě výdajů na splátky u samotné žalobkyně, se vůbec nezabývala. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného má být posouzením odborným z pozice podnikatele v oblasti poskytování úvěrů, kterým žalobkyně nepochybně je. Takovému požadavku však přístup žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostál. Posouzení úvěruschopnosti bylo pouze povrchní, bez potřeby jakkoliv ověřit tvrzené výdaje. S ohledem na výše uvedené je dán důvod absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky, neboť žalobkyně s náležitou odbornou péčí neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Plnil-li proto věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 40 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. V případě předmětné smlouvy žalovaný již žalobkyni zaplatil částku 21 368 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Proto žalovaný nadále dluží žalobkyni pouze částku 18 632 Kč, k jejímuž zaplacení byl žalovaný tímto rozsudkem zavázán. Žalobkyně má také v souladu s §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to v návaznosti na předžalobní výzvu od 2. 12. 2021. 9. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené jako nedůvodná zamítnuta, neboť zbývající nároky mají svůj původ v absolutně neplatné smlouvě. 10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovaném v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.