109 C 302/2022-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 17 094 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 215,31 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 818,4 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 707,35 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 26,1 % ročně z částky 9 707,35 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 29. 12. 2019 smlouvu o úvěru. Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaný se s touto částkou zavázal uhradit částku 3 103 Kč úrok, 4 891 Kč částku za zpracování půjčky. Žalovaný z úvěru uhradil pouze 500 Kč a 900 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 215,31 Kč je vypočten z úroku 8,25 % ročně z částky 9 707,35 Kč od 6. 8. 2020 do 28. 1. 2022, kapitalizovaný úrok ve výši 2 818,40 Kč je vypočten z úroku 26,10 % ročně z částky 9 707,35 Kč od 28. 12. 2020 do 28. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že součástí postoupení byla také pohledávka za žalovaným. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 12. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal zaplatit také 3 103 Kč úrok, poplatek za zpracování úvěru 4 891 Kč, celkem mělo být uhrazeno 19 554 Kč v 52 týdenních splátkách po 377 Kč, poslední splátka měla činit 327 Kč. V rámci celkové částky si účastníci také sjednali pojištění ve výši 1 560 Kč. 5. Ze zákaznické karty ze dne 29. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek, jeho příjem činí 24 560 Kč, u výdajů je uvedeno, že odhadované měsíční výdaje činí 8 000 Kč. Žalovaný uvedl, že má základní vzdělání. Prostředky úvěru chce použít na svátky. 6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 Smlouva byla uzavřena dle ustavení § 1879 o. z. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, toto prokazovala smlouvou ze dne 29. 12. 2019 Smlouva byla uzavřena dle ustanovení § 2395 o. z. Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah a je nutno řádně tvrdit a prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně prověřovala solventnost žalovaného. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti tvrzení dle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř a povinnosti důkazní dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., když tvrzení k prověřování solventnosti v žalobě jsou pouze všeobecná. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bod 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Pokud by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila např. dotazem na insolvenční rejstřík, evidenci exekucí, bankovní, nebankovní registr pohledávek, musela by zjistit, že proti žalovanému jsou vedeny exekuce, když z interního systému soudu bylo zjištěno, že u zdejšího soudu před uzavřením smlouvy o úvěru jsou vedena minimálně čtyři exekuční řízení, kdy žalovaný je v postavení povinného (sp. zn. 126 EXE 1540/2017, 46 EXE 1879/2019, 49 EXE 1930/2019, 49 EXE 2313/2019). S ohledem na výše uvedené je tak smlouva o úvěru neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, z tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil 500 Kč a 900 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě rozdílu ve výši 8 600 Kč. Pokud jde o splatnost, tuto soud posoudil dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 30. 1. 2022 byla dána k poštovní přepravě dne 24. 2. 2022 (dle podacího lístku). Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se však domáhala úroku v nižší části, než jí přísluší, soud nemůže překročit žalobní návrh, proto byl úrok přiznán v této nižší výši. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.