109 C 303/2021-53 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 28 401 Kč, úrok 21,05 % ročně z pohledávky 28 401 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 28 401 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, částku 1 466 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč, 1 284 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 21. 1. 2021 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 30 000 Kč, peněžité prostředky byly převedeny v souladu se smlouvou ve výši 27 500 Kč na účet žalovaného, 2 500 Kč byl poplatek za zprostředkování. Celková částka úvěru činila 42 000 Kč, žalovaný měl dluh uhradit ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, žalovaný nesplácel řádně a včas, byly mu odeslány 3 upomínky dne 30. 5. 2021, 30. 6. 2021 a 23. 7. 2021. Žalovaný je tak povinen uhradit za každou upomínku 100 Kč, v souladu se smlouvou byla zesplatněna celá zbývající částka úvěru pro řádně nehrazení. Účastníci si sjednali smluvní pokutu za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení ve výši 499 Kč. Jednalo se o tři neuhrazené měsíční splátky, tedy 3x 499 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,01 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, žalobkyně požaduje 1 284 Kč z částky 29 867 Kč od 24. 7. 2021 do 4. 9. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru pod [číslo] celková výše úvěru měla činit 30 000 Kč s tím, že 2 500 Kč činí provize zprostředkovatele hrazená poskytovatelem, výše měsíční splátky byla stanovena na 1 050 Kč, počet splátek 40 měsíců, datum poslední splátky 20. 5. 2024. 4. Z čestného prohlášení žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má výdaje na bydlení 8 700 Kč, je svobodný, neplatí žádné úvěry, pobírá mzdu, plat nebo důchod ve výši 25 000 Kč. 5. Z potvrzení [obec] spořitelny soud zjistil, že na účet vedený u [obec] spořitelny na jméno žalovaného č. účtu [bankovní účet] byla dne 11. 11. 2020 zaslána částka 27 424 Kč jako mzda, odesílatel [právnická osoba], a.s. a dne 12. 1. 2021 částka 23 333 Kč. 6. Z českého prohlášení o závazcích žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl, že nemá žádné dluhy. 7. Z potvrzení o provedení transakce [právnická osoba] a.s. soud zjistil, že z účtu vedeného na jméno žalobkyně byla 29. 1. 2021 zaslána částka 27 500 Kč na účet číslo [bankovní účet]. 8. Z platební bilance k úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaný celkově uhradil 3 150 Kč. 9. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Toto prokazovala smlouvou o úvěru ze dne 21. 1. 2021. Jedná se však o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného. Žalobkyně předložila dvě potvrzení z banky, že žalovanému mělo být jeho zaměstnavatelem 11. 11. 2020 vyplaceno 27 424 Kč a 12. 1. 2021 23 333 Kč Tyto údaje však nic nevypovídají o době trvání pracovního vztahu, zda pracovní poměr, pokud byl sjednán, byl uzavřen na dobu určitou či neurčitou vzhledem k tomu, že žalovaný měl splácet svůj závazek žalobkyni po dobu 40 měsíců a zde je tak zaručen nějaký příjem žalovaného i do budoucnosti. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26. vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně si tak nemůže učinit závěry z pouhých prohlášení žalovaného, jaké jsou jeho výdaje a závazky. Žalobkyně je povinna zkoumat každý případ jednotlivě u poskytnutého úvěru. Nelze vycházet z nějakých statistických údajů, jaké jsou normativní náklady na bydlení, jaké životní minimum zákazníka a nezabavitelná částka vč. vyživovaných osob. Tyto údaje neposkytují žádný závěr o tom, zda bude žalovaný schopen úvěr hradit. Nestačí zjišťovat jen příjmovou stránku, ale i výdajovu stránku hospodaření. S ohledem na výše uvedené, je tak smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud ale nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Jelikož je smlouva neplatná, musí soud vycházet z částky, která se fakticky dostala do dispozice žalovaného a to je částka 27 500 Kč. Z platební bilance vyplývá, že žalovaný uhradil 3 150 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k vydání částky 24 350 Kč (27 500 Kč mínus 3 150 Kč). Pokud jde o splatnost, tato byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. Dle podacího archu byla výzva ze dne 23. 7. 2021 dána ve stejný den k poštovní přepravě, dne 28. 7. 2021 se dostala do dispozice žalovaného, dne 2. 8. 2021 je povinen žalovaný plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a procesně úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 1 801 Kč. Celé náklady řízení by činily 3 753 Kč, tyto sestávají z částky 1 500 Kč za tři úkony odměny advokáta, když jeden úkon odměny dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 500 Kč (převzetí věci, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy). Pokud žalobkyně posílala nějaká doplnění žalobních tvrzení, nejedná se o účelně vynaložené náklady, když všechna tvrzení měla být uvedena přímo v žalobě. Ke třem odměnám advokáta byly přiznány tři režijní paušály à 100 Kč, částka 378 Kč jako 21 % DPH a částky 1 318 Kč a 257 Kč za zaplacený soudní poplatek. Žalobkyně měla ve věci 74 %, 26 % neúspěch, při odečtení neúspěchu od úspěchu má tak nárok na 48 % z celkových nákladů řízení.