109 C 307/2021-56 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 12 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaná dne 16. 6. 2008 uzavřela se společnosti [právnická osoba] smlouvu o půjčce. Žalované bylo poskytnuto 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč. Žalovaná nehradila řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila pouze 1 450 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 16. 6. 2008 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o půjčce, žalované bylo poskytnuto 12 000 Kč, tato se zavázala uhradit souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč, částka měla být uhrazena v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že při splátce 53 týdnů činí RPSN 206,8 %. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupníkem soud zjistil, že předmětem postoupení byly pohledávky o půjčce, přičemž pod [číslo] je vedena pohledávka za žalovanou. 5. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] S.á.r.l. oznamuje žalované, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, přičemž z podacího archu bylo zjištěno, že toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě 14. 9. 2018. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 3028 odst. 3 o.z., § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen občan. zák.), když účastníci smlouvy o půjčce a to společnost [právnická osoba] a žalovaná tuto smlouvu uzavřeli, kdy žalované byla půjčena částka 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem 20 352 Kč v 53 týdenních splátkách. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částky 12 000 Kč, která byla žalované fakticky půjčena, se zavázala zaplatit žalobci také souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč, když ve smlouvě je uváděno, že RPSN činí 206,8 %. Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občan. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 občan. zák. jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdkyně žalobkyně) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalované, kdy ani ona neočekávala, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčky, bez toho, aniž by musela platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smluv a absolutně neplatné je proto celé ujednání smlouvy o půjčce, ze kterých vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2017 č.j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalované částku 12 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 občan. zák. V případě smlouvy ze dne 16. 6. 2008 (předána částka 12 000 Kč) žalovaná již žalobkyni zaplatila částku 1 450 Kč. Pokud bylo z částky 12 000 Kč uhrazeno 1 450 Kč, žalovaná tak dluží 10 550 Kč. Soud částku fakticky uhrazenou odečetl o částky, kterou žalovaná obdržela, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Proto žalovaná nadále dluží žalobkyni pouze částku 10 550 Kč, k jejímuž zaplacení byla žalovaná zavázána. Žalobkyně ve smyslu ust. § 1879 o. z. prokázala postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. Dne 12. 5. 2021 byla dána k poštovní přepravě výzva k úhradě dluhu ze dne 10. 5. 2021, 17. 5. 2021 se tato dostala do dispozice žalované, 24. 5. 2021 je povinna plnit a 25. 5. 2021 se dostává do prodlení (ustanovení § 573 a § 1959 písm. e) o. z.). Výše úroku z prodlení, tak jak byla přiznána, je v souladu s stanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala částek vyšších, byla žaloba v této části specifikovaná ve výroku II. rozhodnutí zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a procesně úspěšnější žalobkyní bylo na nákladech řízení přiznáno 1 712 Kč. Celé náklady řízení by činily 2 252 Kč, tyto sestávají z částky 900 Kč za tři úkony odměny advokáta, když jeden úkon dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 300 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). Dále na nákladech řízení byly přiznány 3 režijní paušály à 100 Kč, částka 252 Kč jako 21 % DPH z výše uvedených částek a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Žalobkyně měla ve věci 88 % úspěch, 12 % neúspěch, při odečtení neúspěchu od úspěchu má tak nárok na 76 % z celkových nákladů řízení, tedy 1 712 Kč.