109 C 322/2021-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 51 450 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 761,98 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 742,85 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 35 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 18,87 % ročně z částky 35 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 19. 8. 2019 smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného. Žalovanému bylo poskytnuto 35 000 Kč, tento se zavázal s touto částkou uhradit částku 7 000 Kč za úrok, 7 000 Kč poplatek za administrativní činnost, 14 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný nehradil řádně a včas, když uhradil pouze 11 550 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 1 742,85 Kč je vypočten z úroku ve výši 18,87 % ročně z částky 35 000 Kč od 13. 10. 2020 do 15. 1. 2021 a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 761,98 Kč je vypočten jako zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 000 Kč od 13. 10. 2020 do 15. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Z přiloženého seznamu o postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným je předmětem postoupení. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 8. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 35 000 Kč, tento se s touto částkou zavázal uhradit úrok 7 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 7 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 14 000 Kč. Dluh měl být uhrazen v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč. 5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako číšník, jeho příjem činí 18 331 Kč, hradí 1/3 výdajů na bydlení ve výši 4 100 Kč, jeho výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu, oblečení činí 4 500 Kč. 6. Z evidence spisů vedené u zdejšího soudu soud zjistil, že proti žalovanému jsou vedena exekuční řízení, kdy je v postavení povinného a to pod sp. zn. 128 EXE 1068/2013, 125 EXE 4450/2014, 127 EXE 1645/2015, 127 EXE 3254/2015, 127 EXE 836/2017. 7. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle ze dne ustanovení § 1879 o. z. ze dne 15. 1. 2021, kdy společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely výše uvedenou smlouvu, přičemž předmětem postoupení byla také pohledávka za žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 8. 2019 smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah, je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., že je nutno prokázat prověřování solventnosti. Karta zákazníka, která byla vyplněna, není řádným prověřením solventnosti, když se jedná pouze o údaje poskytnuté žalovaným. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 zejména bod 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Pokud by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, z rejstříků vedených exekucí by musel zjistit, že proti žalovanému jsou vedena exekuční řízení a tento tak není dostatečně solventní k hrazení splátek úvěru ve výši 1 050 Kč týdně. Smlouva o úvěru je tak dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Žalovanému bylo poskytnuto 35 000 Kč, tento z této částky uhradil 11 550 Kč, proto byl zavázán k vydání rozdílu ve výši 23 450 Kč (35 000 Kč mínus 11 550 Kč). Pokud jde o splatnost, tuto soud stanovil dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, výzva byla dle podacího lístku dána k poštovní přepravě 22. 2. 2021, žalovaný je tak povinen plnit nejpozději 2. 3. 2021, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.