109 C 361/2021-69 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 10 765,8 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky od 22. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 8,25 % ročně z částky 9 973,50 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 528,9 Kč od 22. 10. 2019 do 21. 6. 2021, kapitalizovaný úrok ve výši 528,90 Kč od 22. 10. 2019 do 21. 6. 2021. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 22. 10. 2019 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový, nezajištěný, spotřebitelský úvěr. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl poskytnut až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, žalovaný se zavázal tento splácet inkasem z účtu. Žalovaný nedodržel závazek řádně a včas splátky hradit. Úvěr se tak stal splatný a žalobkyně se domáhá jistiny ve výši 9 973,50 Kč, poplatku 792,30 Kč. 2. Žalovaný uvedl, že smlouvu uzavřel. Smlouvu mu nabídla žalobkyně k vyřešení jeho situace, protože žalobkyni dlužil kolem 240 000 Kč a nebyl schopen dluh hradit. 3. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] vedeného u žalobkyně na jméno žalovaného za období od 22. 10. 2019 do 31. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný čerpal z úvěru částku 13 400 Kč a zaplatil částku 9 331,44 Kč. Čerpání i úhrady byly po celou dobu postupné. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 10. 2019 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, žalovanému měl být poskytnut úvěr do úvěrového rámce 10 000 Kč. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] od 31. 3. 2017 na dobu neurčitou, jeho hlavní příjem činí 20 215 Kč, nájem činí 1 000 Kč, další měsíční výdaje domácnosti nemá. 5. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru. Toto prokazovala listinou ze dne 22. 10. 2019, kdy žalovanému měl být poskytnut úvěrový rámec do částky 10 000 Kč. Jedná se však o spotřebitelskou smlouvu a povinností žalobkyně je před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně prověřovat solventnost žalovaného. K prověření solventnosti nemohou sloužit jen údaje, které žalobkyni poskytne sám žalovaný. Toto vyplývá ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26. Pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyně byla tak povinna úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat a toto u soudu prokázat. Žalovaný navíc uvedl, že žalobkyni v předchozím období dlužil 240 000 Kč, které nemohl splácet a tak mu bylo žalobkyní navrženo, aby svou situaci vyřešil revolvingovým úvěrem. Žalobkyně byla poučena, že musí doplnit tvrzení a důkazy k prověřování solventnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně odkázala na žádost o úvěr. Stěží lze však uvěřit údaji ohledně výdajů žalovaného, který uvedl, že jeho výdaje činí 1 000 Kč. V roce 2019, kdy byla smlouva o úvěru uzavírána, není reálné, aby výdaje na bydlení činily tuto částku, navíc se žalobkyně nevyjádřila, zda žalovanému byl poskytnut v předchozím období úvěr, který žalovaný nesplácel. S ohledem, že nebylo řádně tvrzeno a prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřovala solventnost žalovaného, je tak smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Z předložených důkazu vyplynulo, že žalovaný celkově čerpal částku 13 400 Kč, toto bylo i tvrzeno. Bylo prokázáno, že žalovaný celkem uhradil 9 331,44 Kč. Soud zavázal žalovaného k úhradě rozdílu tedy 4 068,56 Kč (13 400 Kč mínus 9 331,44 Kč). Pokud se týká splatnosti, tato byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 23. 6. 2021 byla dána k poštovní přepravě stejného dne. Dne 7. 7. 2021 se žalovaný dostal do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.