109 C 402/2021-87 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 127 043,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 629,73 Kč od 16. 4. 2020 do 20. 10. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 548,15 Kč od 16. 12. 2020 do 28. 7. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 132 673,46 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 17. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Žalovanému byl poskytnut úvěr 130 000 Kč, žalovaný se zavázal dluh hradit v měsíčních splátkách po 2 340 Kč, žalovaný však svou povinnost neplnil a nesplácel úvěr řádně a včas. Žalobkyně se tak domáhala úhrady jistiny ve výši 127 043,73 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti na jistině 5 629,73 Kč ve výši 15 % ročně od 16. 4. 2020 do 20. 10. 2020, úroku z prodlení z částky 127 043,73 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 12. 2020 do 28. 7. 2021 ve výši 5 548,15 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru ze dne 17. 9. 2019 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 130 000 Kč, částka měla být uhrazena k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 10. 2019, celková částka k úhradě činila 224 868,01 Kč, úvěr měl být splacen v 96 měsíčních splátkách s tím, že měsíčně mělo být hrazeno 2 340 Kč, poslední splátka činila 684,01 Kč. Dále bylo sjednáno, že žalovaný bude hradit 232 Kč spolu s měsíčními splátkami a to úhradu pojištění. 4. Z výpisu z úvěrového účtu pod čísly [anonymizováno] [rok] až [číslo] soud zjistil, že žalovaný za toto období uhradil celkově 24 378,85 Kč. 5. Z žádosti o úvěr ze dne 17. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, pracovní poměr má sjednán na dobu určitou od 18. 6. 2018 do 31. 12. 2019, průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činil 14 415 Kč, celkový příjem domácnosti činí 50 000 Kč, k výdajům je pouze uvedeno, že nemá žádnou vyživovanou osobu, žádné srážky ze mzdy a neplatí jiné měsíční splátky, přičemž však úvěr měl být poskytnut na konsolidaci úvěru, kdy je uvedeno, že má žalovaný závazek u společnosti [právnická osoba] a měsíční splátka činí 1 794,54 Kč. 6. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného u společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že za měsíc červenec 2019 byl konečný zůstatek na účtu žalovaného 252,71 Kč, když na účet bylo připsáno 12 750,03 Kč, odepsáno 12 759,40 Kč. Z výpisu z běžného účtu za srpen 2019 soud zjistil, že konečný zůstatek za tento měsíc na účtu činil 25 697,18 Kč, kdy na účet bylo připsáno 114 888 Kč, z účtu odešlo 89 443,53 Kč. Dne 26. 8. 2019 na tento účet bylo připsáno 100 000 Kč s tím, že byl čerpán úvěr. Za měsíc září 2019 byl konečný zůstatek na účtu 276,99 Kč, kdy bylo připsáno na účet 46 714,38 Kč, z účtu odešlo 72 134,57 Kč. Dne 17. 9. 2019 je připsána částka 30 920,38 Kč s identifikací čerpání úvěru. V červnu 2019 byl zůstatek na účtu 262,08 Kč, v květnu 2019 55,01 Kč, v dubnu 2019 220,75 Kč, v březnu 2019 1 096,52 Kč, v únoru 2019 1 209,94 Kč a v lednu 2019 203,93 Kč. 7. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Toto tvrzení prokazovala smlouvou o úvěru v listinné podobě ze dne 17. 9. 2019, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 130 000 Kč. Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah, povinností žalobkyně je tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřovala solventnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně tvrdila, že příjmovou i výdajovou stránku prověřovala. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného byl ověřen z výpisu z účtu a činil 14 415 Kč. Žalovaný žil u rodičů, nevykazoval výdaje na bydlení a další výdaje byly opět ověřeny z výpisu z běžného účtu. Žalobkyně ověřovala solventnost z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, bankovního i nebankovního registru. Nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti. Žalobkyně však neprokázala, že by v registrech tak, jak tvrdila, solventnost žalovaného prověřovala. Pokud jde o výpisy z běžného účtu, i z těchto výpisu vyplývá, že žalovaný způsobem, jakým hospodaří, nemá dostatek finančních prostředků, aby úvěr mohl splácet. Toto bylo prokázáno z výpisů z běžného účtu žalovaného za období leden až září 2019. Bylo prokázáno, že pokud příjmy žalovaného převážně tvořila jeho mzda, zůstatek se ve většině případů pohyboval kolem částky 200 Kč, maximálně jeden měsíc 1 200 Kč. Pokud v srpnu 2019 činil zůstatek 25 697,18 Kč, tak ve prospěch účtu byla připsána částka bez mála 115 000 Kč, přičemž 90 000 Kč bylo odepsáno a 100 000 Kč jako příjem je uvedeno z čerpání úvěru. Je nutno zohlednit i informace, které byly poskytnuty ze strany žalovaného a to o délce trvání jeho pracovního poměru. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 17. 9. 2019, přičemž žalovaný sdělil žalobkyni, že má uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2019. Vzhledem k délce splácení úvěru dle smlouvy se jednalo o 96 měsíců. Žalobkyně se tedy nezabývala, jakým způsobem má žalovaný zaručen příjem po uplynutí tří měsíců od uzavření smlouvy. Navíc ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26., vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášeních spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytoval je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. S ohledem na shora uvedené, tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně solventnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru neprověřovala a smlouva o úvěru je tak dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 130 000 Kč a z výpisů z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný za celé období uhradil 24 378,85 Kč. Žalovaný byl tak zavázán k úhradě rozdílu a to 105 621,15 Kč. Pokud jde o splatnost dlužné částky, nelze vycházet z žádných ujednání smlouvy, soud tak splatnost posoudil dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu ze dne 22. 10. 2020, dle podacího archu byla výzva dána k poštovní přepravě 23. 10. 2020. Výzva se tak dostává do dispozice žalovaného 29. 10. 2020, dne 3. 11. 2020 je žalovaný povinen plnit a dnem následujícím se dostává do prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhala úroků z prodlení až od 16. 12. 2020, soud tyto úroky přiznal až od tohoto data, když nemůže překročit žalobní návrh. Výše úroků z prodlení, jak byla přiznána, je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 8. O nákladech říjení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a procesně úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 24 561,8 Kč. Žalobkyně měla ve věci úspěch v 83 % z celku, v 17 % neúspěch. Při odečtení neúspěchu od úspěchu má nárok na 66 % z celkových nákladů řízení. Celé náklady řízení by činily 37 214,8 Kč Tyto sestávají ze čtyř úkonů odměny advokáta, když jeden úkon odměny dle ustanovení § 7, §, 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 6 220 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast u jednání). Dále na nákladech byly přiznány 4 režijní paušály à 300 Kč, částka 200 Kč jako náhrada za promeškaný čas při cestě advokáta z jeho sídla do sídla soudu a zpět, cestovné ve výši 276 Kč (vzdálenost 36km, paušální náhrada 4,70 Kč, kombinovaná spotřeba paliva 8l na 100km a cena paliva 37,10 Kč). Z výše uvedených částek bylo přiznáno 21 % DPH ve výši 576,80 Kč a soudní poplatek 5 082 Kč. Z této částky 66 % činí 24 561,80 Kč.