110 C 149/2022-36 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady 6 000 Kč s úrokovým příslušenstvím a úhrady 1 984 Kč představující souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok za dobu od 15. 12. 2005 do 14. 12. 2006). Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) uzavřela se žalovaným dne 15. 12. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu poskytla téhož dne v hotovosti finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem 3 984 Kč Celkem tak měl žalovaný uhradit 9 984 Kč v 52 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaný uhradil 2 000 Kč, další splátky již neprovedl. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] s účinností ke dni 1. 7. 2015, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena následně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem. 2. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou (§ 3024 občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a § 26 odst. 1 věty druhé zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval otázkou, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. V dané věci nebyla smluvně dohodnuta prolongační doložka, tj. ujednání stran zakládající příslušnost určitého soudu. Podle čl. 18 bodu 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), soud dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů v předmětné věci dána je, když žalovaný spotřebitel má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je české hmotné právo, kdy při neexistenci volby práva provedené smluvními stranami (viz čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), se smlouva řídí dle čl. 6 odst. 1 citovaného Nařízení právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků (právní zástupce žalobkyně se omluvil) v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného [název soudu], oddíl [anonymizováno], vložka [číslo] soud zjistil, že předmětem podnikání předchůdkyně v době uzavření smlouvy o půjčce, bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. 5. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne 15. 12. 2005 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalovanému téhož dne v hotovosti finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s částkou 3 984 Kč (souhrnný poplatek za půjčku). Celkem tak měl žalovaný uhradit 9 984 Kč v 52 týdenních splátkách po 190 Kč. Žalovaný uhradil 2 000 Kč (v tomto směru vzal soud za nesporné skutkové žalobní tvrzení, které nebylo žalovaným zpochybněno). 6. Smlouvami o postoupení pohledávek (viz odstavec 1.) bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 7. Soud považuje žalobu za důvodnou jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu § 657 a násl. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) uzavřena smlouva o půjčce, na základě které předchůdkyně půjčila žalovanému částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem ve výši 3 984 Kč, celkem se tak zavázal uhradit předchůdkyni 9 984 Kč. Stanovený souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč představuje 66,4 % celé jistiny půjčky. Poplatek sjednaný v takovéto výši soud považuje za nepřiměřeně vysoký, ujednaný v rozporu s dobrými mravy, tedy v rozporu s § 39 obč. zák., a toto ujednání soud posoudil jako absolutně neplatné. Vzhledem ke skutečnosti, že předchůdkyně jako podnikatelka byla založena za účelem dosahování zisku, a jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce, bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, soud dospěl k závěru, že sjednaný poplatek plnil funkci úroku jako odměny za poskytnuté peněžní prostředky, bez tohoto ujednání by předchůdkyně neměla na uzavření smlouvy zájem. S ohledem na shora uvedené, vzhledem k tomu, že ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a je absolutně neplatné, je tedy neplatná celá smlouva o půjčce. 8. Dne 15. 2. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 23. 2. 2022. Tato výzva byla odeslána 17. 2. 2022 (viz výzva čl. 24 a poštovní podací arch čl. 25). 9. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku zcela uhradil. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně obdržel finanční prostředky v rozsahu 6 000 Kč, které oproti podpisu převzal v hotovosti, a uhradil 2 000 Kč. K úhradě tedy zbývá částka ve výši 4 000 Kč. Soud proto přiznal tuto částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák. Vzhledem k tomu, že žalovaný se s plněním dlužné částky dostal do prodlení, soud jej zavázal v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. k povinnosti uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění od 24. 2. 2022 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz výrok II. rozsudku). 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či pro plnění dluhu ve splátkách. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 66 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 32 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 476 Kč (počítáno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za tři úkony právní služby dle § 14 advokátního tarifu (dále jen„ AT“), úkon po 200 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. 600 Kč, tři režijní paušály k těmto úkonům po 100 Kč, tj. 300 Kč, a 21 % DPH počítanou ze všech položek, kromě soudního poplatku, tj. 189 Kč 32 % z částky 1 489 Kč představuje 476 Kč.