111 C 211/2022-36 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 6. 4. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 29 999,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 411,92 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 27 866,54 Kč od 5. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 780,13 Kč od 14. 1. 2022 do 4. 4. 2022, zákonný úrok z prodlení z částky 29 999,54 Kč od 5. 4. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %. Uplatněný nárok s příslušenstvím plyne z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 12. 6. 2020, na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr v celkové výši 39 818 Kč splatný v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, žalovaná zaplatila celkem jen 19 102 Kč, úvěr byl v nesplacené výši zesplatněn ke dni 30. 12. 2021, žalovaná dosud dluží částku 29 999,54 Kč tvořenou jistinou ve výši 27 866,54 Kč, poplatky ve výši 285 Kč, náklady na vymáhání ve výši 330 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 518 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou k plnění žalovaného nároku vyzvala. 2. K prvnímu jednání byla žalovaná řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 11. 7. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl dokazování přečtením úvěrové smlouvy, úvěrových podmínek, výpisů pohybů na úvěrovém účtu, upomínek, zesplatnění pohledávky a předžalobní výzvy včetně podacího archu. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Písemnou úvěrovou smlouvou [číslo] ze dne 12. 6. 2020 má soud za prokázané, že tohoto dne společnost [právnická osoba], [IČO] jako věřitel a žalovaná jako klient uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do limitu 30 000 Kč (který bylo možné navýšit), výše splátky byla 4 % z dlužné částky, roční úroková sazba činila 26,28 %. Současně se dohodli na poskytnutí účelového úvěru ve výši 18 670 Kč na nákup specifikovaného bílé techniky, úvěr měl být splacen ve 24 měsíčních splátkách po 979 Kč s úrokem 22,6 % ročně. Účastníci se dohodli i na službě SMS info za poplatek 19 Kč měsíčně. Smlouva obsahovala i ujednání o důsledcích nesplácení úvěru v podobě účelně vynaložených nákladů upomínání, smluvní pokuty za prodlení se splácením ve výši 500 Kč, jednorázové smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného (pojistné nebylo ve smlouvě sjednáno). Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] platné ke dni uzavření smlouvy. Soudu byly předloženy podmínky účinné ke dni 1. 11. 2019. Dle odstavce 7.1. bylo dohodnuto zesplatnění úvěru z důvodu některého z taxativně vyjmenovaných případů, zejména při nezaplacení dvou a více splátek či jedné déle než tři měsíce. Smlouva o úvěru ve svém úvodu obsahovala informace od žalované o osobních a výdělkových poměrech, dle nichž byla žalovaná vdaná, bydlela ve vlastním domě či bytě, vzdělání vysokoškolské, zaměstnaná, její příjem činil 20 000 Kč měsíčně čistého, příjem ostatních členů domácnosti měl činit 60 000 Kč, měla vyživovací povinnost ke třem dětem. Doklady o tvrzených příjmech nebyl součástí smlouvy ani jiné listiny. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že v době od 20. 2. 2021 do 30. 12. 2021 žalovaná načerpala částku 39 818 Kč, současně ke dni 12. 6. 2020 čerpala částku 18 670 Kč. V době do 14. 10. 2021 splatila částku 19 102 Kč, následně již nic nesplácela. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 30. 12. 2021. Stejného data byla vyhotovena výzva ke splacení celého úvěru, z níž soud zjistil, že žalované byla uložena povinnost dluh ve výši 32 633,17 Kč zaplatit žalobkyni nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Z poštovního archu bylo zjištěno, že výzva byla žalované odeslána dne 31. 12. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 1. 2022 soud zjistil, že zástupce žalobkyně sdělil žalované dluh v kapitalizované výši 33 148,81 Kč a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu nejpozději do 7 dnů od odeslání výzvy. Z žalobkyní doloženého podacího archu však soud nezjistil, že dopis s předžalobní výzvou byl odeslán žalované, její jméno a příjmení v archu uvedeno nebylo. 4. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalobkyně jako úvěrující uzavřela s žalovanou jako úvěrovanou písemnou smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 12. 6. 2020, žalované byl poskytnut úvěr formou jednotlivých výplat v celkové výši 39 818 Kč, dluh měla žalovaná splácet měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, celkem splatila částku 19 102 Kč. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 30. 12. 2021. Při uzavření smlouvy žalobkyně zjistila poměry žalované z vlastního podání žalované. Žalovaná v době uzavření smlouvy byla zaměstnána s příjmem 20 000 Kč čistého měsíčně, byla vdaná, měla tři vyživovací povinnosti, příjem ostatních členů domácnosti činil 60 000 Kč měsíčně. 5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy byla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin vyplynulo, že věřitel (žalobkyně) se před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy a tak, jak tyto byly zjištěny, umožňovaly žalované úvěr za dohodnutých podmínek splácet. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky je v souladu s § 2395 o. z. Požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je v souladu s § 2048 věty první o. z., podle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Pokud pak žalovaná nezaplatila žalobkyni sjednané splátky úvěru řádně a včas, ocitla se dle § 1968 věty první o. z. v prodlení a je podle § 1970 věty první o. z. povinna platit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky. Přiznaná výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1,2 o. s. ř. negativně. Žalobkyně byla sice ve věci procesně úspěšná, dle § 142a odst. 1 o. s. ř. však má žalobce právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování výzvu k plnění. Žalobkyně soudu předložila písemnost adresovanou žalované na adresu pro doručování obsahující výzvu k úhradě žalované částky, v textu bylo uvedeno, že se jedná o výzvu k plnění před podáním žaloby k soudu, žalobkyně však současně neprokázala, že tato výzva byla žalované zaslána, protože žádný doklad o odeslání obsahem spisu není, tudíž nebyla splněna zákonná podmínka pro vznik práva na náhradu nákladů řízení na straně žalobkyně.