111 C 265/2022-37 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 015 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně za dobu od 12. 2. 2012 do zaplacení s tím, že žalovaný při užití veřejné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně se neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm dopravce požadoval jízdné a přirážku k jízdnému. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný dlužné jízdné dosud nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení předvolání i žaloby došlo ke dni 2. 9. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný cestoval dne 27. 1. 2012 tramvají na lince [číslo]. Šlo o linku patřící Dopravnímu podniku [právnická osoba] V průběhu přepravy byl kontrolován přepravním revizorem, kterému se neprokázal platným jízdním dokladem. O kontrole byla sepsána dohoda s cestujícím č. [anonymizováno] [číslo]. Totožnost žalovaného byla při kontrole zjištěna z jeho průkazu totožnosti, dohodu žalovaný podepsal, čímž současně dluh vůči dopravci v žalované výši uznal a zavázal se jej zaplatit. Žalovaný na místě neuhradil cenu jízdného v částce 15 Kč, ani přirážku k jízdnému, která byla stanovena částkou 1 000 Kč. Dopravce postoupil pohledávku za žalovaným v žalované výši žalobkyni smlouvou uzavřenou dne 13. 10. 2021. Postoupení bylo žalovanému oznámeno v dopise žalobkyně ze dne 4. 11. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 4. 11. 2021, jenž byl žalovanému spolu s oznámením postoupení odeslán poštou téhož dne na adresu trvalého bydliště. 4. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) soud věc po právní stránce hodnotil dle § 760 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), neboť předmětem řízení jsou jiné právní poměry než osobní, rodinné a věcné, a tyto vznikly přede dnem nabytí účinnosti o. z., přičemž strany si neujednaly, že jejich práva a povinnosti se budou od 1. 1.2014 řídit o. z. V předmětné věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaný použil dopravní prostředek dopravce, došlo mezi nimi ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě. Na základě této smlouvy vzniklo žalovanému právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas, a současně povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné, a protože se žalovaný nemohl prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo dopravci i oprávnění požadovat po něm částku 1 000 Kč, jako přirážku k jízdnému v souladu s § 37 odst. 4 písm. d), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. Dle § 558 občanského zákoníku došlo ze strany žalovaného současně k uznání dluhu v žalované výši, právní jednání bylo provedeno v písemné formě, je v něm uveden důvod dluhu a jeho výše a žalovaný se zavázal dluh zaplatit. Právní jednání žalovaného tak naplnilo zákonné náležitosti a byla jím založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Žalobkyně v řízení prokázala, že jí byla pohledávka smluvně postoupena dle § 1879 o. z., postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. Žalovaný existenci dluhu v řízení nepopíral, dosud pohledávku nezaplatil a v řízení nevyšlo najevo, že dluh zanikl jinak, než plněním závazku. Soud proto žalovanému uložil, aby žalobkyni žalovanou částku uhradil do tří dnů od právní moci rozsudku včetně příslušenství ve formě úroků z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku, neboť žalovaný se s úhradou dluhu ocitl v prodlení po uplynutí 15 kalendářních dnů od jízdy. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 142/1994 Sb. účinného do 31. 12. 2013. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva v celkové výši 1 300 Kč. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po 200 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle a. t., celkem 300 Kč. Náhrada 21% DPH nebyla přiznána, neboť advokát není jejím plátcem.