112 C 331/2022-36 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 600 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] prostřednictvím internetových stránek žalobkyně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 600 Kč do [datum]. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila dle dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do databází a dospěla k závěru, že je žalovaný úvěruschopný. Žalovaný však uhradil pouze 5 810 Kč a touto částkou byla umořena smluvní pokuty a poníženy náklady spojené s uplatněním pohledávky. Z důvodu prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení a kromě toho požaduje žalobkyně také úhradu částky 1 690 Kč představující účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (za 5 písemných výzev). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky bylo zjištěno, že dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 600 Kč ve třech splátkách po 4 533 Kč, res. 4 534 Kč. Dále bylo v článku 2.3. smlouvy sjednáno právo věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení žalovaného, právo na zákonné úroky z prodlení, jakož i právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením dlužníka, a to ve výši 500 Kč za písemnou upomínku. Tato smlouva byla uzavřena v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami vydanými žalobkyní prostřednictvím webových stránek žalobkyně tím způsobem, že žalovaný po své registraci na těchto stránkách obdržel unikátní [příjmení] kód, kterým dne [datum] podepsal znění smlouvy, jakož i tyto obchodní podmínky. Žalobkyně dne [datum] poukázala na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku 10 000 Kč s variabilním symbolem, který je rodným číslem žalovaného, jak soud zjistil z potvrzení o této platbě vydané bankou žalobkyně [právnická osoba] Žalovaný ze svého účtu zaslal žalobkyni dne [datum] registrační poplatek 1 Kč, jak bylo zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně o přijetí platby. 4. Ze sdělení [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] bylo zjištěno, že jediným disponentem bankovního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a na tento účet byla částka 10 000 Kč připsána. 5. Dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vyhotovila žalobkyně upomínky adresované žalovanému k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] s tím, že za každou upomínku se dlužná částka navyšuje o 500 Kč, jak soud zjistil z těchto upomínek. Nebylo prokázáno jejich odeslání žalovanému. 6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] zaslané žalovanému doporučeně téhož dne (dle podacího lístku) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 14 374 Kč představující nesplacenou částku ze smlouvy uzavřené dne [datum], a to nejpozději do 3 dnů na bankovní účet žalobkyně. 7. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. §§ 1824 a 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 600 Kč (dle názoru soudu se jedná o úrok ze zápůjčky sjednaný dle § 2392 o. z.). Dle tvrzení žalobkyně jí žalovaný uhradil pouze 5 810 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný uhradil něčeho dalšího. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, avšak k tomuto tvrzení neoznačila a nepředložila žádný důkaz. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě označení důkazů k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, když toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. Soud proto v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona o spotřebitelském úvěru v platném znění dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce sjednaná mezi účastníky je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 10 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. 8. Protože však žalovaný uhradil již částku 5 810 Kč, je povinen žalobkyni vrátit 4 190 Kč, a to spolu s úroky z prodlení, na které má žalobkyně nárok podle ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši požadované žalobkyní, neboť soud je vázán jejím návrhem a nemůže jej překročit, byť by žalobkyně měla nárok na úrok vyšší, avšak až ode dne [datum] do zaplacení vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovaného prokazatelně k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] s termínem splnění do 3 dnů. Z tohoto důvodu byl zamítnut požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 4 190 Kč za dobu předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení. 9. Ve zbývající části, tj. co do částky 9 410 Kč se zákonnými úroky z prodlení, jakož i částky 1 690 Kč, představující úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, byla žaloba zamítnuta, neboť jde o nároky, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. 10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud o nákladech řízení negativně, neboť žalovanému, který měl převážný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.