112 C 341/2022-39 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 15 370 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] prostřednictvím internetových stránek žalobkyně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalované na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 11 600 Kč za poplatek 3 770 Kč. Žalovaná měla dle smlouvy jistinu a poplatek uhradit žalobkyni ve lhůtě do [datum], což neučinila v plné výši. [příjmení] pouze 407 Kč a touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalované informace o jejich rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila dle dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází, což bylo zaznamenáno do její zákaznické karty a dospěla k závěru, že je žalovaná úvěruschopná. V důsledku prodlení je žalovaná povinna uhradit také zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za písemné výzvy v celkové částce 2 500 Kč (za 5 výzev), jakož i smluvní pokutu v částce 5 115 Kč, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 11 600 Kč a žalobkyně ji požaduje za dobu od [datum] do [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky bylo zjištěno, že dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 4 000 Kč na její bankovní účet č. [bankovní účet] nejpozději do dvou dnů od účinnosti smlouvy a žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 300 Kč do [datum]. Dodatkem ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] pak smluvní strany prohlásily, že dne [datum] uzavřely smlouvu o zápůjčce, dle které věřitel, tedy žalobkyně, poskytla žalovanému bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 600 Kč s tím, že žalovaná má zájem o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků ve výši 1 000 Kč, tedy se navyšuje původní zápůjčka o 1 000 Kč a celková výše zápůjčky tak bude činit 11 600 Kč a za to žalovaná uhradí poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 325 Kč, tedy celkový poplatek bude činit 3 770 Kč a zápůjčka, včetně poplatků, budou splatné k [datum], tedy původní smlouva o zápůjčce byla změněna tak, že celkem byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 11 600 Kč za poplatek 3 700 Kč se splatností [datum]. V článku 2.3. smlouvy o zápůjčce bylo sjednáno právo věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení žalovaného, právo na zákonné úroky z prodlení, jakož i právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením dlužníka, a to ve výši 500 Kč za písemnou upomínku. Tato smlouva byla uzavřena v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami vydanými žalobkyní prostřednictvím webových stránek žalobkyně tím způsobem, že žalovaná po své registraci na těchto stránkách obdržela unikátní [příjmení] kód, kterým podepsala znění smlouvy, jakož i tyto obchodní podmínky. 4. Žalobkyně poukázala na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 4 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 1 400 Kč, dne [datum] částky 1 000 Kč, 1 000 Kč a 1 200 Kč a dne [datum] částku 1 000 Kč vždy s variabilním symbolem, který je rodným číslem žalované, jak soud zjistil z potvrzení o provedených platbách vydaných [právnická osoba] Tato banka potvrdila, že majitelem a disponentem uvedeného bankovního účtu žalovaná, která z něj současně zaslala žalobkyni dne [datum] částku 0,01 Kč, jak bylo zjištěno ze sdělení banky a z výpisu z účtu žalobkyně o této platbě. 5. Dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vyhotovila žalobkyně upomínky pro žalovanou k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] s tím, že za každou upomínku se dlužná částka navyšuje o 500 Kč, jak soud zjistil z těchto upomínek. Nebylo prokázáno jejich odeslání žalované. 6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] zaslané žalované doporučeně téhož dne (dle podacího lístku) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 24 197 Kč představující nesplacenou částku ze smlouvy uzavřené dne [datum], a to nejpozději do 3 dnů na bankovní účet žalobkyně. 7. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. §§ 1824 a 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet zápůjčky v celkové výši 11 600 Kč a žalovaná je měla vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 3 770 Kč (dle názoru soudu se jedná o úrok ze zápůjčky sjednaný dle § 2392 o. z.). Dle tvrzení žalobkyně však uhradila pouze 407 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradila něčeho dalšího. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, avšak k tomuto tvrzení neoznačila a nepředložila žádný důkaz. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě označení důkazů k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, když toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. Soud proto dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy žalované částku 11 600 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalovaná před podáním žaloby uhradila 407 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 11 193 Kč, která jí byla tímto rozhodnutím přiznána, a to spolu s úroky z prodlení, na které má žalobkyně nárok podle ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši požadované žalobkyní, neboť soud je vázán jejím návrhem a nemůže jej překročit, byť by žalobkyně měla nárok na úrok vyšší. Úroky byly žalobkyni přiznány až ode dne [datum] do zaplacení vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovanou prokazatelně k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] s termínem splnění do 3 dnů. Z tohoto důvodu byl zamítnut požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 11 193 Kč za dobu předcházející datu [datum], kdy žalovaná nebyla v prodlení. 8. Žaloba byla také zamítnuta co do částky 4 177 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky představující neuhrazený úrok ze zápůjčky, a částek 2 500 Kč a 5 115 Kč představující poplatky za upomínky a smluvní pokutu, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. 9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud o nákladech řízení negativně, neboť procesní úspěch žalobkyně a žalované byl téměř stejný, a tudíž žádné z nich nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení.