115 C 237/2022-32 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 4. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 260 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že je právnickou osobou, která zprostředkovávala služby elektronických komunikací poskytované poskytovatelem těchto služeb. Podle usnesení Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 3. 11. 2010, čj. Konf [číslo] "Spor o peněžité plnění ze smlouvy“, na jejímž základě umožnila žalobkyně užívání mobilní telekomunikační služby žalovanému, není sporem týkajícím se povinností uložených zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, nebo na jeho základě, o němž by měl rozhodovat [anonymizováno] telekomunikační úřad (§ 129 odst. 1 tohoto zákona), nýbrž sporem vyplývajícím ze soukromoprávního vztahu. Rozhodnout o takovém sporu pak přísluší soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.)“ V souladu s rozhodnutím kompetenčního senátu uplatňuje žalobkyně svůj nárok v rámci civilního řízení. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikatelem. Žalobkyně uzavřela dne 13. 7. 2021 s žalovaným smlouvu – Žádost o zajišťování telekomunikačních služeb se speciální nabídkou„ [anonymizována dvě slova]“, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytovala sjednané služby. Za poskytované služby se žalovaný zavázal platit odměnu ve výši a za podmínek stanovených smlouvou, všeobecnými obchodními podmínkami klienta, platným ceníkem služeb a platným sankčním ceníkem. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za zprostředkování služeb: faktura [číslo] znějící na částku 713 Kč, faktura [číslo] znějící na částku 650 Kč, faktura [číslo] znějící na částku 695 Kč a faktura [číslo] znějící na částku 202 Kč. Žalovaný dosud neuhradil na žalobou uplatněnou pohledávku ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 4. 8. 2022. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Smlouvou ze dne 13. 7. 2021 žalobkyně jako zajišťovatel a žalovaný jako objednatel si sjednali, že zajišťovatel se zavazuje objednateli zajištovat telekomunikační služby, byl sjednán tarif [příjmení] [příjmení] za 685 Kč měsíčně. Fakturou [číslo] žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za zprostředkované služby ve výši 713 Kč se splatností dne 25. 11. 2021, fakturou [číslo] žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za zprostředkované služby ve výši 650 Kč se splatností dne 25. 10. 2021, fakturou [číslo] žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za zprostředkované služby ve výši 695 Kč se splatností dne 25. 1. 2022 a fakturou [číslo] žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za zprostředkované služby ve výši 202 Kč se splatností dne 25. 2. 2022. Dopisem ze dne 28. 2. 2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího neuhrazení, dne 15. 3. 2022 právní zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku na adresu žalovaného. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že uzavřela se žalovaným smlouvu, která má všechny náležitosti zprostředkovatelské smlouvy podle § 2445 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Předmětem této smlouvy bylo zprostředkovávat žalovanému telekomunikační služby. Podle usnesení Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 3. 11. 2010, čj. Konf [číslo], je v takovém případě nadán pravomocí k rozhodování sporů obecný soud. Žalobkyně doložila, že zprostředkovala žalovanému telekomunikační služby v rozsahu uvedeném ve výše uvedených čtyřech fakturách v celkové výši 2 260 Kč. Žalovaný uzavření smlouvy, poskytnutí služeb ani jejich hodnotu nijak nezpochybňoval a netvrdil, že by zaplatil cenu vyúčtovanou žalobkyní za zprostředkování služeb. Z toho důvodu soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni částky 2 260 Kč včetně úroků z prodlení z dlužných částek podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti stanoveném v dané faktuře až do zaplacení. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 tak, že zavázal žalovaného zaplatit plně procesně úspěšné žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za právní zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč za tři úkony právní pomoci po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), dále třikrát režijního paušálu po 100 Kč k těmto úkonům podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a částky 189 Kč odpovídající 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž osvědčení o registraci plátce DPH zástupce žalobkyně doložil soudu. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. 7. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.