116 C 261/2022-28 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem: [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaným uzavřená smlouva o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o půjčce“). Tato byla uzavřena v souladu s rámcovou smlouvou o poskytování zápůjček na dálku ze dne [datum] (dále jen„ rámcová smlouva“), kdy obě předmětné smlouvy stvrdil žalovaný svým vlastnoručním podpisem. Na základě podepsané smluvní dokumentace byla žalovanému poskytnuta dne [datum] půjčka ve výši 30 000 Kč, a to na účet žalovaného, který uvedl v záhlaví smlouvy o půjčce. Žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení přikládá výpis z účtu původního věřitele, na kterém je tato transakce viditelná. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou půjčkou celkovou částku (dále také jako celkový dluh) ve výši 65 090 Kč, tedy vrátit půjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady půjčky, tj. obchodní úrok ve výši 35 090 Kč a to v 24 měsíčních splátkách po 2 713 Kč, počínaje dnem [datum]. Jelikož žalovaný platby dle předmětné smlouvy o půjčce hradil pouze částečně, ocitl se tak v prodlení s hrazením těchto závazků vyplývajících ze smlouvy o půjčce, rozhodl se původní věřitel postoupit svou pohledávku ze smlouvy o půjčce vůči žalovanému na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. S ohledem na skutečnost, že původní věřitel v souladu s výše uvedeným poskytl žalovanému půjčku ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný k dnešnímu dni uhradil původnímu věřiteli a žalobkyně pouze částku ve výši 1 000 Kč, eviduje žalobkyně vůči žalovanému pohledávku na neuhrazené jistině zápůjčky ve výši 29 000 Kč. K úhradě příslušné částky žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] a to se lhůtou k úhradě do [datum]. Žalobkyně současně s částkou 29 000 Kč v rámci této žaloby požaduje i zákonný úrok z prodlení s úhradou této částky, a to za dobu ode dne [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému soudem se žádný z účastníků nedostavil. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: 4. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy). Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] s.r.o., a žalovaným, došlo dne [datum] k uzavření rámcové smlouvy o poskytování půjček na dálku, která upravuje práva a povinnosti mezi věřitelem a zákazníkem při uzavírání jednotlivých smluv o půjčce a tato se vztahuje na všechny dílčí smlouvy následně uzavřené. Smlouva pak upravuje způsob uzavírání smluv, registrace zákazníka, přihlašovací údaje. Smlouva je datována a podepsána. Žalovaný je ve smlouvě identifikován toliko rodným číslem a adresou (viz rámcová smlouva ze dne [datum]). Dne [datum] byla uzavřena mezi stejnými účastníky smlouva o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal společnosti uhradit náklady půjčky ve výši 35 090 Kč, tedy celkem 65 090 Kč. Před uzavřením smlouvy obdržel zákazník formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém byl informován o parametrech úvěrové smlouvy, kdy úroková sazba činila 89 %, RPSN 136,1 %. Žalovaný se zavázal uhradit půjčku formou 24 měsíčních splátek po 2 713 Kč vždy k 19. dni v měsíci na účet č. [bankovní účet] počínaje dnem [datum]. Ve smlouvě je žalovaný identifikován rodným číslem, korespondenční adresou a číslem účtu č. [bankovní účet], smlouva je podepsána zákazníkem (viz smlouva o půjčce). Dne [datum] byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] provedena výplata částky 30 000 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 29 000 Kč do [datum] (viz předžalobní výzva). 5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 35 090 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 2 713 Kč, počínaje dnem [datum]. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně žádným způsobem netvrdila, jakým způsobem předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a z listinných důkazů předložených soudu nelze učinit závěr, že by takto činila. Jednání dne [datum] se žalobkyně nezúčastnila a nemohlo jí být dáno poučení dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a následnému navržení důkazů k takto doplněnému tvrzení ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti na straně žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno tvrzení. S ohledem na výše uvedené je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 30 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyně poskytla půjčku ve výši 30 000 Kč, uhrazeno bylo 1 000 Kč a žalovaný je povinen uhradit žalobkyni rozdíl, tedy částku 29 000 Kč. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o.z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne [datum], a to v zákonné výši 15 % ročně, přičemž soud vázal přiznání úroku z prodlení na doručení žaloby, když žalovaný se s obsahem žaloby mohl seznámit dne [datum], kdy zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí, následujícího dne mohl plnit a ode dne [datum] byl tudíž v prodlení. V části, ve které žalobkyně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení od [datum] do [datum], byl nárok žalobkyně zamítnut jako nedůvodný, když žalobkyně v řízení neprokázala, že předžalobní výzva ze dne [datum] byla odeslána žalovanému či doručena. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, v tomto směru nemohla být poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvána k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že žalovanému byla předžalobní výzva odeslána či doručena. Soud proto žalobu částečně ve vztahu k úroku z prodlení zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 142a o.s.ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci převážně úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslala na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobkyně v řízení předložila předžalobní výzvu ze dne [datum], avšak neprokázala, byť odeslání této výzvy do sféry žalovaného, a tudíž nemá právo na náhradu nákladů řízení.