116 C 350/2021-58 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 27. 10. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 31 523 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení, dále pak částky 11 039,25 Kč a úroku ve výši 95,9 % p.a. z částky 24 948,85 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do částky 118 022 Kč. 2. Mezi účastníky řízení byla dne 25. 2. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] a žalovanému byl vyplacen dne 27. 2. 2020 úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit s úrokem ve výši 95,9 % p.a. v 48 měsíčních splátkách po 2 335 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje dubnem 2020 Součástí smlouvy je splátkový kalendář. Současně byl žalovaný hradit pojištění schopnosti splácet ve výši 286 Kč. Žalovanému bylo zasláno oznámení o schválení úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla získána z informací od žalovaného (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, dále pak z registru [příjmení] a NRKI). Na základě získaných informací a na základě provedeného tzv. scoringu klienta bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru žalovaného. Žalovaný nebyl evidován v insolvenčního rejstříku, neměl smlouvu ve vztahu k vymáhání, doklad k totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Žalovaný nehradil úvěr řádně do data zesplatnění, uhradil částku 2 500 Kč dne 27. 5. 2020. Žalobkyně vynaložila částku 200 Kč na náklady vzniklé v důsledku prodlení žalovaného. K 19. 7. 2020 došlo k zesplatnění úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 30 751,54 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném smluvní pokutu ve výši 11 039,25 Kč dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z jistiny 30 751,54 Kč za každý den prodlení žalovaného od 1. 11. 2020 do 31. 10. 2020. Dlužná částka doposud nebyla uhrazena, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se nedostavil. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného. 4. Návrhem ze dne 25. 2. 2020 žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč s tím, že v žádosti uvedl své osobní iniciále, požádal o poskytnutí úvěru v uvedené výši s tím, že celkem má uhradit 98 352 Kč v 48 splátkách po 2 335 Kč měsíčně s tím, že splátky budou hrazeny nejpozději 13. dne každého kalendářního měsíce s úrokovou sazbou 95,90 % p.a., RPSN 151,58 %. Součástí návrhu smlouvy jsou podmínky představující proces uzavření smlouvy, maximální souhrnnou výši úroku 118 022,40 Kč. Žalovanému bylo dáno právo na předčasné splacení úvěru, byl seznámen s možností odstoupení od smlouvy a s důsledky prodlení. Návrh smlouvy je podepsán klientem a zprostředkovatelem úvěru [jméno] [příjmení], přičemž obsahuje akceptační doložku žalobkyně ze dne 27. 2. 2020 (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru). Dne 28. 2. 2020 oznámila žalobkyně žalovanému schválení úvěru ke smlouvě [číslo] s tím, že byly zachovány parametry úvěrové smlouvy dle návrhu (oznámení o schválení úvěru včetně dodejky o odeslání a splátkového kalendáře, přihláška do pojištění ze dne 25. 2. 2020). Mezi stranami bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, výše pojistného činila 286 Kč měsíčně (viz úvěrová smlouva ze dne 25. 2. 2020, pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 27. 2. 2020). Žalovanému byl vyplacen úvěr dne 27. 2. 2020 ve výši 25 000 Kč, žalovaný uhradil částku 2 500 Kč, a to dne 27. 5. 2020 (viz karta klienta, doklad o vyplacení úvěru). Dopisem ze dne 19. 7. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu ve výši 31 523 Kč, a to v důsledku porušení podmínek smlouvy, kdy dochází k zesplatnění. Vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů od data odeslání oznámení (viz oznámení ze dne 19. 7. 2020). O úhradu dluhu byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou ze dne 6. 10. 2021, která byla odeslána doporučeně na korespondenční adresu žalovaného (viz předžalobní výzva a podací arch). Žalovaný byl bez záznamu v registru [příjmení] (viz záznam z registru [příjmení] ke dni 25. 2. 2020). V registru NRKI je uveden kód [číslo] s tím, že uvedený kód znamená, že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti (viz výpis NRKI). Dne 25. 2. 2020 žalovaný prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči 3. osobě či státu, není proti němu podána žaloba, nebyl vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění nebo vedeno exekuční řízení (viz prohlášení klienta ze dne 25. 2. 2020). Žalovaný je zaměstnán u [jméno] [příjmení] s průměrným čistým příjmem ve výši 18 886 Kč na dobu neurčitou jako stavební dělník (viz potvrzení o výši příjmu za měsíc [číslo], 1/ 2020). Při hodnocení klienta žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 18 000 Kč, životní minimum činí 3 410 Kč, je bezdětný, bydlení hradí ve výši 2 650 Kč, ostatní výdaje 100 Kč, celkové výdaje 6 160 Kč a rezerva 1 000 Kč. Žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr, je svobodný, bez vyživovací povinnosti. [příjmení] zdroje a příjmy činí 10 840 Kč. Formulář je podepsán žalovaným (viz hodnocení klienta). Před uzavřením smlouvy byl žalovaný seznámen s parametry poskytnutého úvěru (viz předsmluvní formulář ze dne 25. 2. 2020). Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dluhu (výzva ze dne 17. 6. 2020 a ze dne 14. 7. 2020). 5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 48 měsíců formou sjednaných měsíčních splátek. Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. K prokázání svého žalobního tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila soudu potvrzení o zaměstnání a příjmu žalovaného, dále pak výpis z registru [příjmení] a NRKI. Pokud se týče výdajů žalovaného, zde žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného a výdaje na straně žalovaného, zejména ty, které jsou spojeny s bydlením, si žádným způsobem neověřila. Jako nízké se pak soudu jeví zejména náklady spojené na nájemné a inkaso ve výši 2 650 Kč a i ostatní výdaje spojené s dopravou, kurzy a zálibami. Ačkoliv byla žalobkyně u jednání soudu poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ve vztahu k řádnému prokázání úvěruschopnosti žalovaného, další důkazní návrhy neučinila. Žalobkyně tak neprokázala splnění zákonné povinnosti věřitele. Nadto v žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně měla zkoumat úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Žalobkyni je zákonem uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřila, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Nelze se tedy pouze spoléhat na tvrzení klienta a je třeba ověřit si nejen jeho příjmy, ale i výdaje. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 25 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni zaplatil již před podáním žaloby částku 2 500 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 22 500 Kč, neboť žalovaný částku 2 500 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 22 500 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 obč