116 C 372/2021-53 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 30. 11. 2018 úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 28. 2. 2019. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 500 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 30. 11. 2018. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobkyně (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 16. 5. 2021. Poplatek za poskytnutí úvěru je stanoven dle článku I. smlouvy, a obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobkyně. Žalobkyně dále sděluje, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 12 500 Kč nejpozději splatných dne 28. 2. 2019. 2. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty). Uvedená skutečnost byla žalované oznámena dne 16. 5. 2021 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2021). K prokázání svého tvrzení, že došlo k řádnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 11. 2018, žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, jenž měla být uzavřena mezi společnosti [právnická osoba], a žalovaným, přičemž uvedená smlouva není datována a podepsána zúčastněnými stranami. Dále pak žalobkyně předložila soudu formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 12. 2018 bez podpisu zúčastněných stran a ze dne 30. 11. 2018 podepsaný zapůjčitelem, nikoliv klientem. Žalovaný byl o úhradu dluhu upomínán výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2021, jenž byla téhož dne odeslána na korespondenční adresu žalovaného (viz předžalobní výzva a podací lístek). Žalobkyně v řízení prokázala poskytnutí částky 10 000 Kč pod [variabilní symbol], která byla dne 30. 11. 2018 odeslána na účet [bankovní účet], přičemž ze zprávy [příjmení] [příjmení] ze dne 8. 12. 2021 bylo zjištěno, že uvedený účet patří žalovanému, na tento účet v listopadu 2018 nebyla připsána částka 10 000 Kč pod uvedeným variabilním symbolem, avšak tato platba byla evidována později. 3. V předmětné věci má soud za to, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou) se snažila svá tvrzení prokázat, avšak byl prokázán opak, tedy že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by smlouva předložená soudu měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. Protože z listinných důkazů předložených žalobkyní plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na jeho účet částka ve výši 10 000 Kč, soud požadavek žalobkyně na vrácení této částky považuje za důvodný. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu částky 10 000 Kč k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o.z. na úkor žalobkyně (právní nástupkyně původního věřitele), která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění žalobkyně poskytnuté bez právního důvodu, přičemž žalobkyně jednala v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o.z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Pokud žalovaný dosud nic nesplatil, tak nadále dluží celou částku 10 000 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit). V rozsahu požadavku na zaplacení částky 2 500 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souladu s ustanovením § 1970 o.z. soud zavázal žalovaného k úhradě zákonného úroku z prodlení, přičemž soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 16. 5. 2021, což bylo zjištěno z podacího lístku. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o.z. pak soud dospěl k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 19. 5. 2021. Podle § 1958 o.z. byl žalovaný po výzvě povinen plnit, tj. zaplatit žalobkyni žalovanou částku ve lhůtě„ bez zbytečného odkladu“. Jelikož v dané věci se jednalo o zaplacení finanční částky k obvyklé výši, lze mít za to, že lhůtou„ bez zbytečného odkladu“ se myslí 7 dnů po doručení výzvy. Žalovaný měl tedy plnit do 26. 5. 2021 a ode dne následujícího, tedy od 27. 5. 2021 je v prodlení. Výše zákonného úroku z prodlení činí 8,25 % ročně. Nad tuto úrokovou výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná co do částky 10 000 Kč, tj. v rozsahu 80 % žalované částky a neúspěšná v rozsahu 20 % žalované částky, takže byla celkově úspěšná v rozsahu 60 % Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále náklady právního zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v sazbě jednoho úkonu 300 Kč, celkem byly přiznány 3 úkony, a to za předžalobní výzvu, přípravu převzetí, sepis žaloby, když řízení v dané věci bylo podáno na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. K těmto úkonům náleží tři režijní paušály po 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 2 téže vyhlášky. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobkyni i nárok advokáta na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tedy činí 2 252 Kč a 60% činí 1 351,20 Kč.