116 C 379/2021-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 20. 8. 2018 uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovanému bylo poskytnuto 21 000 Kč, které převzal v den uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit za poskytnutí úvěru 16 352 Kč představující úrok 3 756 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, dále pak poplatek za administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 8 228 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 4 368 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 623 Kč s poslední splátkou 14. 10. 2019 Poslední úhrada byla provedena dne 22. 3. 2019. Za dobu trvání smluvních vztahů žalovaný uhradil 2 600 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu 23 003,27 Kč představující jistinu 14 086,80 Kč, dlužné poplatky 8 916,47 Kč, kapitalizovaný úrok 5 165,09 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 137,88 Kč a zákonný a smluvní úrok z prodlení z jistiny 14 086,80 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností ke dni 5. 1. 2021, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, získala informace od spotřebitele, který byl dotazován na své osobní rodinné poměry, tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce, předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky, nájemní či jiná smlouva. Uhrazeno bylo žalovaným 13 745 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému soudem se nedostavil. 3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 20. 8. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 21 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 352 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 623 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 21 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že v případě, že bude žalovaný v prodlení se zaplacením některé ze splátek, je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 29 % ročně, a to až do doby zaplacení celé dlužné částky. Součástí smluvních podmínek je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 [právnická osoba] postoupil žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 1. 2021. Výzvou k plnění ze dne 28. 6. 2021 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím do 13. 7. 2021 s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Současně bylo v této výzvě žalovanému opětovně oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu [ulice a číslo] [obec], která ve smlouvě o zápůjčce není uvedena jako adresa žalovaného. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy, podacích lístků a smlouvy o zápůjčce. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovaný vyplnil dne 18. 8. 2018 zákaznickou kartu, ve které uvedl, že má základní vzdělání bydlí jako nájemník, pracuje jako skladník s příjmem 11 703 Kč, další příjem domácnosti je 20 000 Kč, odhadované měsíční výdaje jsou 6 000 Kč. Jako doklady měl žalovaný předložit pracovní smlouvu, dvě výplatní pásky. Žalovaný byl svobodný. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 21 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. K prokázání svého žalobního tvrzení, že předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně nenavrhla soudu žádné důkazy a žalovaný popřel, že by se jeho schopností zápůjčku splácet před uzavřením smlouvy kdokoliv zajímal. Žalobkyně tak neprokázala splnění zákonné povinnosti věřitele. Nadto v žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně měl zkoumat úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Žalobkyně neprokázána řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to ani poté, co byla poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 21 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 13 745 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 7 255 Kč, neboť žalovaný částku 13 745 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 7 255 Kč byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 14. 7. 2021, tj. po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.