116 C 41/2022-41 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Dne 23. 4. 2019 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohou je předpis splátek pro smlouvu. Na základě smlouvy obdržela finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila svým vlastnoručním podpisem a zavázala se uhradit příslušenství ve výši 8 592 Kč, tedy celkem 18 592 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a splatností poslední splátky 23. 6. 2020. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti o úvěr ze strany žalované, kde uvedla okolnosti o své finanční situaci, zaměstnání, ostatních závazcích, měsíčních příjmech, měsíčních výdajích a požadovanou výši úvěru, na základě těchto údajů byla posouzena úvěruschopnost žalované. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel dospěl k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila částku 10 074 Kč, která odpovídá sedmi řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na poskytnutou jistinu byla alokována částka 5 203,28 Kč, na smluvně sjednané příslušenství 4 870,72 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou částky 8 518 Kč, která představuje jistinu 4 796,72 Kč a zůstatek smluvního příslušenství 3 721,28 Kč. Splatnost dlužné částky nastala ke dni 23. 6. 2020. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 5. 8. 2021. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje po žalované nesplacenou jistinu ve výši 4 796,72 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 225,89 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 2 244,95 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 425,76 Kč, nesplacený inkasní poplatek 824,68 Kč. Do budoucna pak žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud jednal v nepřítomnosti žalované. 3. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla v písemné formě uzavřena smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] tvořil předpis splátek pro smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byly žalované právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 8 592 Kč a to v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 10 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Splatnost nastala s posední splátkou dne 23. 6. 2020 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalované, ve které uvedla své osobní údaje a uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 11 248 Kč. Její výdaje jsou 8 590 Kč a předložila rozhodnutí o MO a poštovní poukázky. Dále uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná a předložila OP. Uvedené doklady však soudu doloženy nebyly. Na dlužnou částku žalovaná uhradila 10 074 Kč Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek, žádosti o poskytnutí úvěru a formuláře pro standartní podmínky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, což jí bylo oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne 18. 10. 2021 s tím, že má dluh uhradit do 1. 11. 2021. Zásilka byla odeslána na korespondenční adresu žalované. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejichž základě původní věřitel zapůjčil žalované 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částky vrátit během 14 měsíců splátek po 1 328 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soudu byla předložena žádost zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalované. K jednání dne 23. 3. 2022 se právní zástupce žalobkyně nedostavil a svou neúčastí se zbavil možnosti být poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. a vyzván k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že smlouva je absolutně neplatná dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby 10 074 Kč a nárok nelze přiznat z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaná dluh uhradila zcela. S ohledem na shora uvedené, soud žalobu celou zamítl. 5. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.