116 C 75/2022-124 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 4. 2. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně – [právnická osoba] – (dále také„ banka“) uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] dne 3. 8. 2015 (dále jen„ smlouva“), jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (dále jen„ kontokorent“) až do sjednaného limitu ve výši 21 000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný dle smlouvy zavázal platit úrok ve výši 18,90 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního ceníku. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný dle smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. V souladu s obchodními podmínkami byla identita žalovaného ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Zadání autorizačního kódu pak zároveň nahrazuje písemný podpis žalovaného. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla tím, že mu umožnila na účtu č. [bankovní účet] realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, jako by měl na účtu vlastní prostředky. Žalovaný své povinnosti nedodržel, a tím porušil smlouvu. V souladu se smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen bance neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu banky ze dne 2. 5. 2019, v níž banka současně vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky [bankovní účet]. Vzhledem k výše uvedenému dluží žalovaný z výše uvedené smlouvy o úvěru částku 6 805,51 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (výpovědi smlouvy o vedení účtu), částku 814 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 18,90 % p.a. počítaného z jistiny kontokorentu za období od 3. 5. 2019 do 16. 12. 2019, částku ve výši 459,30 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 3. 5. 2019, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 16. 12. 2019 a dále smluvní úrok 18,90 % p.a. z částky 6 805,51 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 9,75 % p.a. z částky 6 805,51 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu v souladu s ust. § 142a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: Mezi účastníky řízení byla dne 16. 2. 2006 uzavřena smlouva o sporožirovém účtu, na základě které banka zřídila pro žalovaného účet číslo [bankovní účet]. Následně dne 3. 8. 2015 byla elektronicky prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu shora uvedeném se sjednaným limitem 21 000 Kč a úrokovou sazbou 18,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úroky a poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního ceníku. Žalovaný podmínky smlouvy řádně nesplácel, opakovaně byl vyzván k úhradě dluhu, a to dne 12. 3. 2019, 2. 5. 2019 a předžalobní výzvou ze dne 18. 2. 2019. V předmětné smlouvě o kontokorentním úvěru je žalovaný identifikován osobními údaji, přičemž bližší informace o jeho majetkových poměrech ze smlouvy zjistitelné nejsou. Průběh čerpání a splácení úvěru doložila žalobkyně podklady pro soudní řízení a výpisy z účtu. Z těchto listin soud nečinil žádný závěr, a to pro absenci tvrzení žalobkyně ve vztahu k čerpání úvěru a jeho splácení. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 21 000 Kč oproti závazku tento úvěr splácet. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně v podané žalobě žádným způsobem netvrdila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho příjmy a výdaje. Jednání dne 21. 4. 2022 se žalobkyně nezúčastnila a nemohlo jí být dáno poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti na straně žalovaného a nemohla být vyzvána k navržení důkazů ke svému případně doplněnému tvrzení, že úvěruschopnost zkoumala řádně. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno tvrzení, když netvrdila, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy zkoumala, a to jakým způsobem. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Nárok z titulu bezdůvodného obohacení nebylo možné rovněž přiznat pro absenci skutkových tvrzení žalobkyně, tedy jaká celková částka byla žalovanému za dobu trvání smluvního vztahu poskytnuta a jaká celková částka byla žalovaným uhrazena. Pokud žalobkyně předložila výpisy z účtu, soud z těchto nečinil žádný závěr, neboť povinností žalobkyně je nejprve tvrdit a teprve poté prokazovat. Předložené listiny pak nemohou nahradit tvrzení žalobkyně. Poučení v tomto směru dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. pak žalobkyni rovněž nemohlo být poskytnuto, když poučení se poskytuje u jednání soudu, kterého se však žalobkyně nezúčastnila. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když ve sporu byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však prokazatelně náklady řízení nevznikly.