117 C 28/2022-28 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 21. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 939,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 2. 2016 uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], s žalovanou smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] tj. smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel umožnil žalované čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Vyčerpaná část úvěru byla úročena úrokovou sazbou 22,56 % ročně. Původní věřitel kreditní kartu žalované vydal, žalovaná však svou povinnost řádně splácet čerpaný úvěr nesplnila, a proto původní věřitel v souladu s obchodními podmínkami, které byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy, dopisem ze dne 31. 3. 2020 přistoupil k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Následně byla pohledávka za žalovanou původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2020 [právnická osoba] a.s., která následně pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2021 postoupila na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 971,37 Kč a z poplatků ve výši 1 967,92 Kč, žalobkyně dále požaduje po žalované úhradu sjednaného úroku kapitalizovaného za dobu od 1. 4. 2020 do 14. 12. 2020 ve výši 1 206,55 Kč a dále ve výši 22,56 % ročně z dlužné jistiny úvěru, tj. z částky 15 971,31 Kč, za dobu od 15. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny úvěru, tj. z částky 15 971,31 Kč, za dobu od 15. 12. 2020 do zaplacení. Na předžalobní výzvu žalobkyně k úhradě dluhu žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 17. 3. 2022 a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené zástupkyně žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 19. 2. 2016 požádala žalovaná [právnická osoba] o poskytnutí kreditní karty s úvěrovým limitem 20 000 Kč s tím, že vyčerpaný úvěr spolu s úrokem ve výši 22,56 % ročně splatí původnímu věřiteli ve splátkách ve výši 3 % z čerpané částky, minimálně 300 Kč. V případě, že by banka neposkytla žalované kartu s požadovaným limitem, žádala žalovaná, aby jí byla poskytnuta karta s limitem v rozmezí minimálního úvěrového limitu, tj. 10 000 Kč, a požadovaným limitem (prokázáno návrhem na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] ze dne 19. 2. 2016). Žalobkyně předložila soudu souhrnný výpis z účtu Kreditní karty vedené na jméno žalované původním věřitelem, ze kterého bylo zjištěno, že za období od 7. 3. 2016 do 27. 3. 2020 bylo z tohoto účtu vyčerpáno celkem 19 708,06 Kč a uhrazeno bylo celkem 28 413,73 Kč. Dne 5. 5. 2021 byla žalovaná informována, že původní věřitele prohlásil její finanční závazky ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] za okamžitě splatné dne 31. 3. 2020 a zároveň byla žalovaná vyzvána k okamžitému splacení jejich závazků ve výši 19 145,84 Kč (prokázáno okamžitou splatností kreditní karty ze dne 2. 4. 2020 a podacím archem ze dne 5. 5. 2021). Následně byla pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] původním věřitelem postoupena [právnická osoba], a.s., což bylo žalované oznámeno původním věřitelem dne 26. 1. 2021 (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 25. 1. 2021 a podacím archem ze dne 26. 1. 2021). Společnost I- [právnická osoba] poté pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni, což bylo žalované oznámeno [právnická osoba], a.s. dne 29. 3. 2021 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2021 a podacím archem ze dne 29. 3. 2021). Výzvou ze dne 8. 4. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně žalovanou k úhradě částky v celkové výši 25 721,08 Kč (prokázáno předžalobní výzvou k úhradě ze dne 8. 4. 2021 a podacím archem ze dne 8. 4. 2021). Z dalších doložených listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil. 4. V daném případě má soud za to, že žaloba není důvodná. Žalobkyně svůj nárok opírala o tvrzení, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem 20 000 Kč a žalovaná se zavázala jej vrátit původnímu věřiteli spolu se sjednaným úrokem v dohodnutých minimálních splátkách. Žalobkyně však neprokázala, že k uzavření smlouvy došlo, když soudu byl předložen pouze návrh žalované na uzavření této smlouvy, akceptace tohoto návrhu původním věřitelem, či vydání předmětné kreditní karty a její předání žalované nebylo soudu doloženo. Navíc, i kdyby bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, tak by bylo nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy původní věřitel řádně prověřoval solventnost žalované dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Vzhledem k absenci žalobkyně u jednání by však nebylo možno doplnit tvrzení a důkazy a smlouva by byla dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. neplatná. V řízení nebylo ani prokázáno poskytnutí peněžních prostředků žalované. Pokud jde o žalobkyní předložený souhrnný výpis z účtu Kreditní karty vedené na jméno žalované, pak se jedná pouze o interní záznam původního věřitele a tento neprokazuje, že dané peněžní prostředky byly žalovanou čerpány, navíc na tomto výpisu není uvedeno číslo úvěrové smlouvy ani kreditní karty, která měla být žalované vydána, a pohledávku vyplývající z tohoto výpisu nelze ani jednoznačně ztotožnit s žalovanou pohledávkou. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně by bylo nutno prokázat jiným důkazem. Žalobkyně v řízení pouze prokázala, že jí byla postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] zda se však jedná o pohledávku vzniklou na základě předloženého návrhu žalované ze dne 19. 2. 2016, se v řízení nepodařilo zjistit. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Jelikož žalobkyně neprokázala svá tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou ani případný vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované, byla žaloba soudem v celém rozsahu zamítnuta. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.