130 C 102/2022-54 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 593 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 22. 3. 2021 prostřednictvím [webová adresa] úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému téhož dne částku ve výši 8 000 Kč prostřednictvím služby The Pay na účet č. [bankovní účet]. Identita žalovaného a účet byly ověřeny prostřednictvím ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč, který žalovaný zaplatil žalobkyni před uzavřením smlouvy. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit do třiceti dnů od poskytnutí spolu s poplatkem ve výši 264 Kč. K tomu byla mezi účastníky sjednána zpoplatněná služba SMS servis za poplatek ve výši 49 Kč měsíčně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalovaný využil služby tzv. korunový odklad, kdy si prodloužil splatnost úvěru, za což mu byl účtován poplatek ve výši 792 Kč. Za tuto službu žalovaný uhradil dne 22. 4. 2021 poplatek ve výši 1 Kč. Žalovaný ani tak úvěr včas neuhradil, byly mu proto vyúčtovány náklady spojené s vymáháním za výzvy ze dne 31. 5. 2021 a 2. 9. 2021 celkem ve výši 200 Kč a jednorázová smluvní pokuta ve výši 240 Kč. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši 7 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 98 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 792 Kč, smluvní pokuty ve výši 240 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne 5. 5. 2022 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z formuláře pro standardní informace, občanského průkazu žalovaného, printscreenu ze systému žalobkyně o odeslání SMS kódu, úvěrové smlouvy s označením„ ID žádosti [číslo] – ID klienta [číslo]“ a sazebníku poplatků soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 3. 2021 na dálku smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 8 000 Kč za poplatek ve výši 264 Kč, které byly splatné jednorázově do 21. 4. 2021. Sjednána byla zpoplatněná doplňková služba SMS servis za 49 Kč měsíčně. Možnost prodloužení doby splatnosti, tzv. korunový odklad, byla zpoplatněna poplatkem ve výši 792 Kč. Pro případ vymáhání byla sjednána paušálně náhrada účelně vynaložených nákladů za měsíc vymáhání ve výši 100 Kč a smluvní pokuta ve výši 3 % z jistiny, maximálně 0,1% denně z dlužné částky. 4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyhotoveného žalobcem, opisu výpisu proplacení smlouvy a potvrzení o přijaté platbě prostřednictvím ThePay a tiskové sestavy soud zjistil, že žalovaný dne 18. 3. 2021 zaplatil žalobkyni ověřovací poplatek ve výši 1 Kč a dne 22. 3. 2021 mu byla vyplacena částka ve výši 8 000 Kč. Ve lhůtě splatnosti ani později žalovaný neuhradil ničeho. 5. Z předžalobní výzvy vyhotovené dne 1. 10. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 9 593 Kč do třiceti dnů od sepsání výzvy, tj. do 31. 10. 2021. Předžalobní výzva byla odeslána dne 4. 0. 2021. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 3. 2021 uzavřena smlouva označená jako smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne částku ve výši 8 000 Kč za poplatek ve výši 264 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný uhradil žalobkyni verifikační poplatek ve výši 1 Kč. Ve sjednané lhůtě splatnosti žalovaný částku ve výši 8 264 Kč nevrátil. Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, k tomuto tvrzení však soudu nenabídla žádné důkazy a protože se k jednání soudu nedostavila, nemohla být dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o tomto nedostatku ani poučena. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Protože bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 8 000 Kč a ten jí z této částky nevrátil ničeho, má žalobkyně v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona právo na vrácení poskytnuté jistiny, od níž byl odečten zaplacený verifikační poplatek, tedy částky ve výši 7 999 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný dne 31. 10. 2021, a to na základě předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2021. Od 1. 11. 2021 tak náleží žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 7 999 Kč dle ust. § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši uvedené v žalobě. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 7. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení úspěšná z 83 %, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 983 Kč. To představuje 66 % z částky 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů dle ust. § 14a advokátního tarifu ve výši 900 Kč a náhrady DPH ve výši 189 Kč.